O prázdninách má mnoho z nás možnost poznat scenérie, o kterých je v dnešních textech řeč, ať je to hora jako místo modlitby, nebo moře. Moře bylo pro biblického člověka místem nebezpečí. Moře a voda byly chápány jako něco démonického. Slyšeli jsme v prvním čtení o hoře, na které je Eliáš osloven Hospodinem, aby vyšel ze svého úkrytu v jeskyni, ale vyjít nemůže. Je obrovská bouře, blesky, zemětřesení, a po tom všem přichází ticho a jemný vítr. Myslím si, že je to takový obraz toho, co mnoho z nás prožívá, ať už je to zemětřesení kolem nás. Mnozí z nás jsme zasaženi tím, co se děje ve světě, ať už to vidíme zblízka nebo zdálky. A najednou v tom neslyšíme Boží hlas. Je třeba tím projít.

Podobně někdy jsme vystaveni zemětřesením a bouřím ve svém osobním životě, v osobních vztazích. Nejvíce tíživé je to, že v tom neslyšíme Boží hlas. Je třeba tím projít až do té chvíle, kdy slyšíme jen jemný vánek. A to je ta chvíle, kdy přichází Boží hlas. Strávil jsem teď týden s těmi, kteří procházeli kontemplativními exerciciemi v Kolíně. S mnohými jsem toto právě zakoušel. Lidé jsou zasaženi bouří kolem nás a někdy ve svých vlastních životech. Člověk se velmi těžko v tom orientuje. Chtěl by slyšet Boží hlas, ale neslyší ho. Je třeba tím projít až do té chvíle, kdy se vlastně nic neděje. Kdy je ten vánek tak jemný, že je téměř neslyšitelný. A právě v těch chvílích se někdy objevuje Boží slovo. Právě tam někdy slyšíme to, co nám Bůh chce skrze všechna zemětřesení sdělit. Někdy se děsíme těch věcí kolem, ale je třeba jimi projít, až do chvíle, kdy je v nás vnitřní ticho. Pak k nám Bůh někdy skutečně promluví.

Pak jsme slyšeli vyprávění o Ježíši, který kráčí po vodě. Mnozí se zarazí nad tím, jestli kráčel nebo nekráčel po vodě. Máme tady obraz, který ukazuje Krista, který koná nové, neuvěřitelné, neznámé věci, symbolizované kráčením po moři. Moře, o kterém jsme si řekli, bylo chápáno jako místo ohrožení, jako něco démonického. Ježíš, který kráčí po moři, je nad tím, není tím zachvácen. A Petr jako obyčejně reaguje velmi zkratkovitě. "Pane, jestli jsi to ty, tak poruč, ať jdu k tobě po vodě." Ježíš mu řekne: "Pojď." A Petr, když má oči upřené na Ježíše, může vyjít a činit ty velké věci, které jsou nepochopitelné pro lidi, kteří nemají oči upřené na Ježíše. Začne se bát o sebe, začne se starat o sebe a tím začne tonout. Volá ke Kristu a ten ho znovu vytáhne.

Toto je motiv, který se opakuje v tolika setkáních Ježíše s Petrem, kdy Petr vždycky něco vyhrkne. Ano, ty jsi Kristus, syn Boha živého. A o kousek dál čteme, že vlastně nerozuměl tomu, že Ježíš je syn Boha živého a co to všechno znamená. Byla mu řečena velká slova: "Tobě bude dán klíč od Božího království," a on s tím klíčem nedovede zacházet. Petr je takový paradox, který často platí také o nás. Někdy se vydáme na cestu, ale zakrátko se začneme bát o sebe a začneme tonout. Toto se stále a stále opakuje, až do té chvíle, kdy Petr Ježíše zapře. A pak, když na něm spočine Kristův pohled, propukne v pláč a je vlastně vysvobozen ze svého selhání.

I v našem životě jsou takové okamžiky, kdy nevíme kudy kam, kdy se bojíme o sebe a začneme se topit. Je třeba, abychom slyšeli druhý Kristův hlas: "Pojď, proč jsi pochyboval?" Ano, máme se učit dívat na Ježíše. Je to něco, co je třeba se stále učit. Málo kdo dovede udržet tento pohled po celý život. Jsou chvíle, kdy se oslabí naše schopnost dívat na Krista. Ale ty krize jsou důležité na naší cestě. Jsou chvíle, kdy nás opouští naše dětská víra nebo kdy nás opouští to první nadšení. Právě tyhle okamžiky jsou důležité. Krize jsou důležitější než chvíle, kdy se nám zdá, že je nám všechno jasné. V krizích je důležité, abychom se nestratili, abychom jimi prošli na nějakou hlubší a zásadnější úroveň.

Teď o tom stále přemýšlím, že církev dosud nedává dost příležitostí lidem, aby dospěli k zralé víře, která prochází velkými krizemi. Prosíme o to, abychom, jestliže jsme v krizi, když se díváme na sebe, na bouře kolem nás a ztrácíme důvěru, znovu našli způsob dívat se na něj, protože to už je nový pohled, hlubší pohled, trvalejší. Prosíme o něj a snažme se o něj. Amen.