Milí přátelé, milí otcové, milí jezuité,

když jsem zde v jezuitském kostele, vidím jezuity a baroko, a je noc svatojánská, vybavuji si jeden příběh, který asi Mirek Herold zná. Nedaleko Litoměřic jsou Liběšice, kde bylo letní sídlo jezuitů z Klementina. I Bohuslav Balbín tam zažil svatojánskou noc a šli se podívat na horu Sedlo, aby viděli ohně až k Praze, jak píše. Při té příležitosti provedli malý experiment. Dva psi, kteří s nimi běhali, dostali hlad, lidé samozřejmě také, a tak si nahoře rozložili piknik. Nebyla tam však voda, takže psi hledali vodu, ale nenašli ji. Poté jim nalili do dvou prohlubní víno a pivo. Psi to vypili a začali dovádět. Balbín, jinak zbožný muž, popisuje tuto hloupost. Druhý den to zkusili znovu. Jeden z psů se stal doživotním abstinentem, když uviděl alkohol, utíkal se svěšeným ocasem. Druhý pes už nikdy neměl alkoholu dost. Tato historka sice nesouvisí s naším dnešním setkáním, ale ukazuje, že i takovéto hlouposti patří k životu.

Bohuslav Balbín, velký muž, zaznamenal tuto drobnost a i já si na ni vzpomenu, když vidím horu Sedlo a Liběšice. Možná nikdo z nás neví, jaký bude náš osud, ale víme, že někdy něco významně ovlivní naše další jednání. To je snad ta morálka z příběhu. Ale pojďme ke svatému Janu Křtiteli. To nejzásadnější, co jsme dnes slyšeli a co si můžeme odnést, je odpověď Hospodina Jeremiášovi, který říká, že je příliš mladý a necítí se na své povolání. Hospodin mu odpovídá: „Neboj se, já jsem s tebou.“

Život přináší různé peripetie. Chodíme do kopce, z kopce, obrazně i doslova. Studentům určitě nebylo snadno. Studium není jednoduché a když člověk něco zažívá poprvé, může to působit jako nepřekonatelná překážka. Prožil jsem to podobně při maturitě, tanečních, návštěvě u zubaře, strachu z vojny. Ale nakonec jsem vše přežil a ohlížím se zpět s schovívavostí.

Nyní, jako arcibiskup, čelím různým strachům a obrovskému očekávání. Děkuji vám všem za podporu a modlitby. Přesto je to zavazující. Před sebou mám minimálně 20 let a je to jako maraton. Ale i mně říká Hospodin: „Neboj se, já jsem s tebou.“ To je snad to nejpodstatnější v našich životech. Každý z nás máme své výzvy a strachy, a toto sdělení platí pro všechny: „Neboj se, já jsem s tebou.“ To je možná jádro naší víry.

Často se zpovídám z nedostatku důvěry v Boha. Ale vždy to nějak dobře dopadne. Život je jako Smetanova Vltava – dramatická proměnlivost řeky. Při ohlédnutí zpět vidím, kolikrát mě Bůh držel. A to nejen v minulosti, ale i v nedávné přítomnosti.

Jako křesťané máme být proroky, tedy svědčit svým životem o tom, co je podstatné. Vést vztah s Bohem, naším Stvořitelem. To nás povzbuzuje a vyzývá, abychom se nebáli a šli s odvahou životem. Jako Jan Křtitel máme ustát s důvěrou v Boha. Evangelium nám představuje zvěstování Zachariášovi. Na rozdíl od panny Marie tento příběh končí ztrátou řeči. Možná to symbolizuje, že někdy je důležité mlčet a čekat, až přijde správný čas pro slova a činy.

Je důležité nejen zasévat a sklízet, ale také čekat na růst. Je to náročné na trpělivost, ale právě v tichosti a čekání dochází k růstu a zázrakům. Tato fáze mlčení může být klíčová, než se rozvážou ústa a nastane chvála.

Naše cesta je formována Bohem, jako cesta Jana Křtitele. Křtitelovo mlčení možná symbolizuje období růstu a formování, než nás Bůh použije ke svým záměrům. Přeji vám, abyste důvěřovali Bohu, nebáli se a věděli, že Bůh je s námi. Každý z nás je povolán k životu proroka. Buďme trpěliví a důvěřujme, že to, co bylo zaseto, přinese plody v pravý čas.

Přeji nám všem, abychom žili s radostí a s pozorováním obyčejných věcí, jako Balbín sledoval ohně a psy. A ne, psům opravdu pivo nebo víno nedávejte, radši si nechte něco pro sebe.

Nashledanou a děkuji nebeskému Pánu. Amen.