Tohle je velmi známý text, ale není úplně jednoduché ho vyložit. Připadají v úvahu přinejmenším tři velmi odlišné způsoby výkladu tohoto textu.

Za prvé, je řečeno, že ti, kteří vyslali tazatele, byli Ježíšovi nepřátelé a měli nepřátelský úmysl. Chtěli ho chytit do pasti. Chtěli vytvořit situaci, kdy ať už by dal odpověď A nebo B, vždy by to pro něj dopadlo špatně. Jestliže by řekl, že není dovoleno platit daň císaři z náboženských důvodů, mohl být obžalován jako politický buřič, což se také stalo. Jestliže by řekl, že dáně platit máme, mohl by rychle ztratit podporu, popularitu a sympatie u většiny tehdejšího židovského národa, kteří chápali daň jako věc ponižující. Proto také byl takový vztah k těm výběrčím daní, celníkům, protože byli chápáni jako ti, kdo vlastně spolupracují s okupační mocí římskou a často si ještě sami přikrádali. Velmi ortodoxní Židé navíc zakazovali mít u sebe denár, římskou minci, na které byl obraz císaře, což bylo v tehdejším židovském chápání považováno za modloslužbu. Proto se do dneška v židovském i islámském náboženském umění nikdy nerozvinula portrétní nebo figurální tvorba.

První výklad tedy je, že Ježíš prohlédl jejich léčku a odpověděl dvojznačně, aby si každý vybral, co chce, a tím unikl pasti. Usvědčil je také z toho, že jednají proti vlastním zásadám, protože by vlastně neměli mít u sebe denár. Jestliže řekl: „Ukažte ho,“ a oni ho vyndali z kapsy, bylo vidět, že i oni sami neberou ty přísné předpisy vážně.

Druhý výklad, který je hodně rozšířený u teologů katolických i protestantských, říká, že Ježíš vytváří přehradu mezi náboženskými a politickými věcmi. Ano, co se týká věcí božích a náboženských, tam je svatý řád, ale co se týká věcí pozemských, to nechme pozemské logice a politické etice. Toto je lidem mé generace hodně nesympatické, protože tím ospravedlňovali kolaboraci s komunistickým režimem mezi kněžími během komunistické vlády. Říkali: „Podívejte se, my to děláme podle Ježíšovy věty; jestliže chodíme na komunistické schůzky a podporujeme režim, je to jen světská věc, dávejme císařovi, co je císařovo, ale v čistě náboženských věcech platí Evangelium.“ Na tomhle je založena i slavná Lutherova teorie o dvou říších, ale není mi blízká.

Spíše bych vsadil na třetí možnou variantu. Je něco, co není boží? Je něco, co je pouze císařovo a co není boží? Vždyť pod božím zákonem je všechno, neexistují zde zvláštní výjimky. Především pak to, co je boží a co nemůžeme dávat císaři, jsou lidská svědomí a lidská srdce. To nepatří politické vládě a mocnářům, to je věc, kde jediným pánem je Bůh. Žádná světská moc nemůže být jeho konkurentem. Tato třetí možnost, která se mi osobně zdá nejpravdivější, je interpretací tohoto textu. Amen.