Moji milí, navažme na to, co jsme si řekli minulou neděli na Prahu svatého týdne. Při pohledu na kalvárie našich dní jsme pokoušeni vidět dějiny jako kruh stálého návratu téhož, z něhož není východisko. Událost, kterou slavíme dnes, křesťanství zvěstuje jako východisko. Kámen je odvalen, Ježíšův příběh pokračuje a je stále otevřený. Také náš život a naše dějiny nekončí ve tmě smrti, jsou otevřené. Ježíš je vítěz nad smrtí, nejen nad svou smrtí, nýbrž i nad naší smrtí a také nad smrtí víry v našem světě, v dějinách. Celé napínavé dějiny křesťanství jsou pokračováním Ježíšova vzkříšení.

Řekli jsme si však také, že nesmíme zvěst o Ježíšově velikonočním vítězství chápat jako laciný happy end velikonočního dramatu. Vzkříšení není takový happy end, je to tajemství. Je to něco, co se vymyká naší zkušenosti i našim představám, pojmům a teoriím. Je to otevřený prostor, do něhož je nutné vstoupit. Friedrich Nietzsche v knize Radosná věda mluví o Boží smrti, o vraždě Boha. Ten slavný text líčí Boží smrt nejprve jako kosmickou katastrofu, jako noc, v níž ztrácíme jakoukoliv orientaci. Ale pak říká, že je to ambivalentní událost. Zároveň nám otvírá možnost vyplout na otevřené širé moře.

Také evangelia líčí smrt toho, který byl plně člověkem a plně Bohem. Také ona líčí Velký pátek jako hodinu temnoty. Ježíš mluvil opakovaně o temné hodině smrti, k níž nevyhnutelně směřuje jeho životní cesta. A pokud mluvil také o vzkříšení, čteme, že apoštolové jeho řeči vůbec nerozuměli. Vzkříšení je tajemství, otevřený prostor, do něhož je nutné vstoupit. V mnoha novozákonních textech, zejména v těch nejstarších a pro teologickou reflexi nejdůležitějších, totiž v Pavlových listech, čteme, že naše vzkříšení není jen něco, co nás čeká až po naší smrti. Pavel tím pojmem označuje proměnu, která má nastat už za našeho života. Děje se v okamžiku, kdy Kristus vstupuje do našeho příběhu a my se mu otevíráme, přijímáme ho vírou, nadějí a láskou. To je trojjediný způsob naší otevřenosti vůči Ježíšovu příchodu a zároveň naší odpovědi na něj.

Jsou to tři dimenze jeho přítomnosti v nás a naší účasti na tajemství vzkříšení. Pavel zakusil Ježíšovo vzkříšení na cestě do Damašku, kam jel pronásledovat křesťany. Ježíš ho ponořil do slepoty, do temnoty, ale dal mu, když s pomocí křesťanů procitnul, být vzkříšen. Zakusil svého druhu smrt, smrt svého dosavadního já a svědčí o tom: „Nežiji už já, nýbrž žije ve mně Kristus.“ Co se stalo, že jsme ze křtu udělali jen zvykový rituál a z konverze pohů změnu názorů? Liturgie Velké noci obsahuje obnovu křtu. V této svaté době, kdy nám liturgie zpřítomňuje události vzkříšení, nám nabízí příležitost znovu a hlouběji se ponořit do Krista. Nepromarněme tento čas. Amen.

Bratři a sestry, v tento svatý velikonoční čas děkujeme Pánu, že nám otvírá nový život. Prosíme Tě, Pane, za spravedlivý mír pro všechny národy světa. Pane, smiluj se. Prosíme Tě za ty, kteří klesají pod svým křížem, aby viděli před sebou světlo vzkříšení. Pane, smiluj se. Prosíme Tě za všechny, kdo byli o Velikonocích pokřtěni, aby si plněji a stále plněji uvědomovali, co znamená tento veliký dar vstupu živého Krista do našeho příběhu. Pane, smiluj se.

Prosíme Tě za všechny, když víra se chvěje, aby se o Velikonocích znovu rozhořela. Pane, smiluj se. A toto a vše ostatní uložme do modlitby, kterou nás naučil náš Pán: Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé, přijď království Tvé, buď vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého, neboť Tvé je království, i moc, i sláva, na věky. Amen.