V blízkosti největších svátků křesťanského roku, svátku našeho vykoupení, slavíme druhé z těch tří velkých tajemství křesťanské víry, tajemství vtělení. Ten den, 25. března, si podle tradice židé, respektive i původní křesťané, připomínali stvoření světa. Takže máme vlastně v jakémsi zákrytu všechna ta tři velká tajemství: stvoření, vtělení, vykoupení.

Když přemýšlím o těchto tajemstvích, hovořím o nich jako o něčem, co stále pokračuje. Myšlenka na "creatio continua," tedy pokračující stvoření, prostupuje už patristickou literaturu. Stvoření není nějaký jedinečný dávný okamžik, ale je stálý děj. Já jsem přesvědčen, že v tomto smyslu můžeme hovořit i o tom tajemství, které si tedy dnes připomínáme, svátku Zvěstování, tedy o tajemství vtělení, jako o něčem, co se stále děje. Boží slovo stále přichází do našich dějin. Ano, usídlilo se mezi námi — modlíme se v modlitbě Anděl Páně — je mezi námi trvale, ale je mezi námi jako dynamis, jako dynamický pohyb.

Evangelium, slovo Boží, se stále znovu vtěluje do lidské kultury. A církev, společenství, které můžeme nazvat také společenstvím vyprávění, společenstvím slova, uchovává tuto dynamiku a stále se jí otevírá, onoho oslovování. Boží slovo stále oslovuje srdce lidí. I my jsme zde v neděli přijímali 50 cestera bratří z našeho středu do katechumenátu, jako ty, které oslovilo Boží slovo a kteří mu otevírají svá srdce, své životy, své příběhy. A slovo Boží v nich má dále vnitřně pracovat a přetvářet.

Tohle si připomínáme, jak říkám, před prahem Svatého týdne, v kterém si připomínáme to třetí veliké tajemství, tajemství našeho vykoupení. Ano, i Velikonoce jsou tím, co stále svým způsobem pokračuje. Všichni trpící a všechna utrpení světa — a víte, kolik jich je mezi námi, v tom dnešním zvláštně rozbitém a rozbombardovaném světě — všechna ta utrpení jsou, jak říkal sv. Pavel, účastí na kříži Kristově. Jeho utrpení stále pokračuje v nás a ve všech trpících. A otvírá nám možnost, abychom tomuto utrpení dali smysl, abychom ho spojili s tou vykupující mocí Kristovou. A také se otevíráme Ježíšovu vítězství nad strachem a smrtí.

V listě Židům, který se čte také v breviáři v liturgii hodin v tento týden, je řečeno, že ta Kristova moc je něco, co stále znovu otvírá a přetváří náš život. To tajemství vtělení, které připomíná svátek Zvěstování, má s tím tajemstvím stvoření ještě jednu spojitost. Když čteme na počátku Písma o stvoření světa, tak zde vystupuje slůvko "fiat" — "staň se," a stalo se tak, i slovo Boží se událo. Bůh řekl: "Budiž země, budiž obloha, budiž den, budiž noc," a stalo se tak. To je ono stvořitelské fiat, kterému v dějinách spásy odpovídá to jemné, tiché fiat Panny Marie: "Staň se mi podle tvého slova." Fiat mihi secundum verbum tuum.

A tohle je její fiat — pokorné a zároveň odvážné, to velké fiat víry, kterým vstupuje do tajemství, které i pro ni je neproniknutelným tajemstvím. Ale ona do toho tajemství vstupuje s odvahou víry a s velikou důvěrou. Důvěrou v Boha, u nějž není nic nemožného. A tohleto její fiat otevírá dveře tajemství vtělení. I když nás oslovuje a má stále znovu oslovovat a utvářet a přetvářet Boží slovo a Boží duch, tak hledá v nás onen mariánský pól vnitřní otevřenosti, pokory, tichosti, odvahy a ochoty vstoupit do tajemství, do těch věcí, které jsou předem nezajištěné, které mnohdy nechápeme, ale opíráme se o velikou důvěru, že i uprostřed věcí, které se nám zdají být neuskutečnitelné, Bůh nám otevírá stále nové možnosti.

Tak v tomto duchu oslavme tento veliký svátek. Amen.