Z těchto slov i z jiných biblických textů je patrné, že výroky Písma o smrti a hrobech se netýkají jen fyzické smrti a těch hmotných hrobek, ale daleko spíše duchovního úpadku, z něhož chce Bůh lidi vyvést a povznést. Připravujeme se na svátky vzkříšení. A v nich nejde jen o Ježíšovo vzkříšení, nýbrž také o proměnu našeho života zde a nyní. Ježíšovo vzkříšení není pro nás křesťany jen událostí dávné minulosti, a tak naše vzkříšení není jen příslibem posmrtné budoucnosti, nýbrž je nejbližším dějem, který pokračuje také s námi a v nás, tady a teď.

V dnešním evangelijním příběhu o vzkříšení Lazara říká Lazarova sestra Marta Ježíšovi: „Vím, že můj bratr vstane v poslední den, na konci, při vzkříšení,“ ale Ježíš má na mysli něco jiného, říká jí: „Já jsem vzkříšení a život, teď a tady.“ Ježíš činí podivuhodné skutky, otvírá oči slepých, očišťuje malomocné a dokonce probouzí mrtvé zpátky do života.

Evangelium o vzkříšení Lazara se čte před Velikonocemi jako jeden z předobrazů Ježíšova vítězství nad smrtí. A přece je tu zároveň obrovský rozdíl. Ježíšovo vzkříšení není pouze další ze zázraků, o nichž čteme v Bibli. Je něčím zcela jiným a nesrovnatelně větším. Je to hluboké nedorozumění, když se Ježíšovo vzkříšení chápe jako pouhé oživení podobné návratu Lazara do tohoto života. Lazar po jisté době znovu umřel. Vzkříšený Ježíš, jak zdůrazňuje apoštol Pavel, už neumírá. Smrt nad ním vládu nemá. Ježíšovo vzkříšení je mnohem víc než totální proměna. Netýká se jen záhadné události zmizení těla z hrobu, kterou si lidé, jak čteme v Evangeliu, mohli vykládat všelijak. Je něčím, co se týká každého z nás.

My se vírou otvíráme proměňující síle Ježíšovy pokračující přítomnosti. Jeho přítomnost už není omezená tak, jak byla, když se Ježíš pohyboval v Galileji nebo v Jeruzalémě. Mluvíme-li obrazně o Ježíšově návratu k Otci do nebe, pak toto nebeské království nesmíme odtrhovat od našeho světa. Ježíš započal s proměnou, která naplňuje prosbu o bytostném spojení „jako v nebi, tak i na zemi“. Naše vůle se sjednocuje s Boží vůlí. Náš život s Jeho životem.

Je to trvalý proces proměny. Tato proměna, zahrnující celé dějiny spásy, má ve velikonoční události svůj klíčový okamžik, bod obratu. Tento obrat, toto obrácení, je pak bytostně spojeno s naším obrácením, naší proměnou, naší vírou, naší metanojou. Naše obrácení je mnohem víc než změna našich náboženských názorů a představ. Naše víra, naše vzkříšení uprostřed našeho života je naší účastí na tomto ději. Náš život, náš životní příběh se tak stává součástí Božího příběhu, Božího záměru, Božího života.

Jestliže jsme k tomuto poslání dosud neprobudili, nebo jsme ho pohřbili, jestli jsme se nechali položit do úzkého prostoru bez života, tak nepřeslechněme tu Ježíšovu výzvu, kterou pronáší mocným hlasem: „Pojď ven! Vdechnu vám svého ducha a ožijete,“ praví Hospodin. Amen.