Moji milí lidé,

máme přirozenou potřebu vnímat svět jako smysluplný, srozumitelný, dobrý a spravedlivý. Někteří lidé, když narazí na něco, co tomuto obrazu světa odporuje, hledají hned viny a viníky. Když je někdo postižený nebo trpí, věří, že si to jistě sám zasloužil, zavinil si to svými hříchy. A pokud si to postižený nezavinil sám, což u slepého od narození lze těžko předpokládat, pak je to trest za viny jeho rodičů. Vzpomeňme na Jobovy přátele, kteří takto argumentovali. Vzpomeňme na ty kazatele, kteří v době pandemie tvrdili, že to Bůh trestá naši civilizaci za potraty a toleranci homosexuálům. Jakmile najdeme zřejmou příčinu, když za zlem stojí vina a my najdeme viníka, hned se nám uleví, svět se vrací do pochopitelného rámce.

Setkáváme se s tím, že část věřících lidí tím chrání svůj příliš jednoduchý obraz Boha. Hledáním vin a viníků se u nich skrývá jakási nepřiznaná snaha opatřit Bohu, který má přece všechno ve své režii, jakési alibi. Najdeme-li za každým zlem viníka, svět je zas pochopitelný, ale on takový není. Život a svět je plný tajemství a paradoxů, s nimiž se musíme naučit žít. Naše víra tu není od toho, aby nám dávala rychlé odpovědi, jako by měla inteligence. Ježíš odmítá ona jednoduchá vysvětlení tajemství zla. Nezhřešil ani ten slepec, ani jeho rodiče. Ježíš nepátrá po tom, co mohlo být příčinou. Neobrací se do minulosti, nýbrž k budoucnosti. Vidí smysl toho, co se děje, v tom, co se teprve ukáže.

Také znám Ježíšův výkřik na kříži: „Bože můj, proč jsi mě opustil?“ Obsahuje jiné „proč“, než kterým se ptáme na důvod ležící v minulosti. Toto „proč“ hledá smysl, který se má zjevit v budoucnosti? Za jakým účelem? K čemu se to děje? V citovaném úryvku Ježíš říká, že na tom slepci se ukáže Boží moc. Otevře mu oči. Všimněme si toho, co je v tom příběhu podstatné. Jeho podstatné uzdravení, jakkoli se na první pohled zdá být výsledkem magické praktiky, je proces, který se dovrší až v osobním setkání s Ježíšem. Ten člověk je vidoucí, zdravý, teprve když uvěří v Krista a když vyzná svou víru. Vše, co bylo předtím, směřuje k tomuto vyznání.

Farizeové, typičtí experti na náboženství, se ukázali jako slepí. Nechtěli totiž vidět a rozumět tomu, co Ježíš činil, protože si o něm už předem udělali svůj úsudek. Ježíš je muž překvapení. Jeho příchod na svět i jeho vzkříšení jsou překvapení, vymykající se našim představám, očekáváním a vysvětlováním. Také dnes k nám může přicházet Ježíš v mnoha způsoby a v mnoha podobách, které nečekáme. Když se budeme příliš fixovat na své představy, přání a očekávání, na naše projekce, můžeme se s Ježíšem minout. Živá víra spočívá v otevřenosti srdce.