Čas postní je časem pokání a my jsme slyšeli jako první čtení jednu z klasických modliteb pokání. Tato modlitba obsahuje i větu, kterou říká každý kněz při každé mši, a to zpravidla tiše. Při obřadu obětování kněz pronáší: „Přijmi, Pane, se srdcem zkroušeným a pokorou oběť, kterou ti předkládáme, aby se ti zalíbila.“ Toto je tedy posní prosba o kající a pokorné srdce.

Podobné poselství nese i evangelium, které zdůrazňuje potřebu odpouštět. To znamená pustit, nechat minulosti, nevláčet s sebou naše dluhy, hněvy a zranění, a být velkorysými k druhým, stejně jako je Bůh velkorysý k nám, neboť žijeme z Jeho odpuštění. Když si uvědomujeme, že žijeme z Božího odpuštění, otevírá nám to srdce, abychom byli schopni odpouštět a hojit rány v našich vztazích.

Amen.