Evangelia nám říkají, že při jedné příležitosti, když učedníci slyšeli Ježíšovo kázání, řekli: „Skleron hologos,“ což znamená tvrdá slova, kdo to může poslouchat? Možná by to řekli i po tomto kázání, možná to také řekli, ale o tom se nepíše. Přiznám se vám, že jsem v posledních dvou týdnech se několikrát téměř každou noc budil ze spaní hrůzou, co budu na tenhle text kázat, protože chci být věrný Božímu slovu, nezměkčovat ho, ale zároveň se dívám do životů lidí kolem sebe i do svého vlastního. Takže je to těžký text, skutečně není to žádný cukříček – jak jsme si posledně říkali, že nemáme být cukříček, ale sůl země.

I když některé věci třeba dáme do závorky jako určitý rétorický či orientální styl, všechna ta slova o pekelném ohni a loupání očí a tak dále, přesto tam zůstávají velice náročné požadavky. Trochu mi pomohly dvě věci. Jednak jsem si uvědomil, že to, co tady Ježíš říká, nám současná hlubinná psychologie říká jinými slovy. Ta ukazuje, že když pozorujeme jednání člověka, nemůžeme se soustředit jen na to vnější, jen na to, co vidí ostatní. To podstatné je často skryté a my sami nedokážeme dohlédnout hlavní motivy našeho jednání. Ty hlavní motivy zpravidla neleží jen v té úzké racionální, rozumné vrstvě naší duše, ale v tom, čemu hlubinná psychologie říká nevědomí a čemu Bible říká srdce. Mnohé naše postoje koření tam hluboko, kam často my sami nedohlédneme.

Podívat se do vlastního nevědomí je velmi odvážný sestup. Někdy k tomu potřebujeme dobrého a zkušeného duchovního průvodce, někdy i seriózního duchovního psychoterapeuta. Protože často si zakrýváme skutečné hluboké motivy, z kterých vycházejí naše činy a naše slova. Ježíš tady říká: Podívejte se na ně, podívejte se, kde ty věci začínají. Nedívejte se jen na vraždy, o kterých čtete v černé kronice. Podívejte se, že mnohé zločiny začínají tam, kde člověk v sobě chová agresivitu.

Ježíš se zaměřuje na dvě pudové oblasti, protože často s námi více hýbou pudy, emoce, různé potlačené vzpomínky, traumata, nevyřešené konflikty. Ty často vystupují nad některými našimi projevy. A není náhoda, že Ježíš se zaměřil na dvě oblasti, kde je to nejsilnější – pud agresivity a sexualitu. To jsou dvě témata, kterým se dva tisíce let později věnoval Sigmund Freud a psychoanalýza. Tyto pudy jsou velmi silné a člověk s nimi musí nějak pracovat. Protože do těch věcí velice málo vidíme, Ježíš nám říká: Nesud druhého, nevidíš do jeho srdce. Mnohdy, bohužel, nevidíš ani do svého vlastního srdce. To je veliká duchovní práce – rozeznat, co člověk nosí v srdci, co tam ještě nechává, co tam často hnije, i když se to neprojevuje navenek.

Jsou lidé, kteří řeknou: „Já bych se vyznával pořád, nikoho jsem nezabil, nezaložil jsem, neukradl.“ Ale mnozí z nás nehřeší těmi velkými skutky ne proto, že by byli tak ctnostní, ale často k nim nemají příležitost, odvahu nebo energii. Myslí si, že jsou ctnostní, nic takového se nedopustili, ale v jejich srdci je té agresivity, té zloby, té chlípnosti. Často se podobají obílenému hrobu, jak říká Ježíš, navenek čistotou září, ale uvnitř je tolik nečistoty.

Tohle téma je obrovsky aktuální v naší době. Naše nevědomí a podvědomí je vystaveno trvalé masáži rafinovanými technologiemi, digitálními technologiemi, sociálními sítěmi, které pracují s naším nevědomím, obcházejí naši racionální úvahu a pracují s pudovými oblastmi. Dělají to reklamy, politické propagandy, populismus, který je dnes největším nebezpečím pro naši společnost a demokracii. Populisté neoslovují naši racionalitu, ale to, co je v nás nespracované. Člověk se pak diví, jaké jsou výsledky voleb, protože předcházela masáž našeho nevědomí zaséváním budoucích hněvů.

Četl jsem nedávno zajímavou studii o tom, že jedno z největších ohrožení demokracie je to, že člověk v rychlém světě, bombardován tolika informacemi, nemá čas na usebrání, na zastavení, na uvědomění si, co do něj ze všem stran padá, aby měl chvíli na kritické myšlení a kontemplaci. Církev by měla zakládat centra, kde se lidé učí kontemplativnímu přístupu k životu, umět se zastavit, překonat povrchní mišlenky, jít do hloubky. Tam pak může být zralé jednání a rozhodování, což je strašně důležité.

Mluvíme o proměně smýšlení v rámci synodní cesty, o kontemplaci proti rychlému myšlení, zkratkovitosti, rychlým odpovědím na sociálních sítích. Je třeba oslovit naše srdce, hovořit s Bohem, ne pouze přijímat to, co přichází ze všech možných kanálů kolem nás. Pak by mnohé věci vypadaly jinak. Myslím, že tento aspekt duchovního života je důležitý pro naši politickou kulturu, pro naše soužití ve společnosti.

Víra by dnes měla rozvinout svoji terapeutickou dimenzi. Nemáme lidem cpát jen morální přikázání, dogmatické věty, ale snažit se uzdravit jejich nitro. To nejde bez ponoření do hloubky. Duchovní život není jen seznam modlitbiček, ale je to život v hloubce, otevřenost. Nic z těchto slov nelze brát doslovně, protože pak to může vyvolat těžké neurózy.

Když mluvíme o tom, kdo se podívá na ženu s žádostivostí, v té paralele nejde o momentální pohled, ale o dlouhodobý postoj, který je třeba kultivovat. Necítit erotické zalíbení by bylo neslušné vůči Pánu Bohu, ale chlípnost je pohled na ženu jako kořist pro sexuální dobytí. Podobně je tomu i v oblasti hněvu. Spravedlivý hněv je na místě, ale nesmí přerůst v nenávist.

Téma rozvodu je aktuální, když slyšíme, kdo se rozvede, uvržené ženu do cizoložství. Tak bychom odsoudili obrovskou část lidí v kostelech. Pracuji s konvertity, kteří přichází z ateistického prostředí, a velmi mála z nich pochází z harmonické rodiny. Vidím, že pro ně bylo důležité se rozvést. Není možné na každého hodit kámen nebo strašit pekelným ohněm. I v Novém zákoně je vývoj – v dřívější verzi je to bez výjimky, Matouš už uvádí výjimku při cizoložství. Právě tady je třeba pastorační moudrosti.

Papež František odmítl dřívější praxi, že rozvedení byli vždy odstraněni od eucharistického stolu. Žena, která byla opuštěná a našla někoho, kdo se postará o ní a její děti, byla dříve vyhnána od stolu navždy. Dnes je třeba zvážit každou situaci. Kňez a spovědník by měl být lékařem, nikoliv soudcem, což bylo velké poselství papeže Františka, protože zákonnictví a farizejství vedlo Ježíše na kříž.

Papež František udělal důležité kroky směrem k evangeliu, které je o lásce, milosrdenství, odpuštění a svobodě. Lidský rozvoj počítá s tím, že každý člověk je v určitém stadiu svého mravního vývoje. Nemůžeme drtit lidi podle paragrafů zákona. Je třeba přihlédnout k tomu, co člověk může a nemůže zvládnout.

V Bibli je část přeložena jako "vyloupni svůj komputer a zavři ho". Možná že to je nejpraktičtější – vyloupni si oko, odsekni programy, které tě pokouší. Problémem není internet, ale lidé, kteří ho zneužívají. Výzkumy ukazují, že z části předmanželské sexuální vztahy ustoupily ve prospěch virtuální sexuality. Je mnohem lepší, aby lidé měli zdravé mezilidské vztahy.

Toto je výsledek mých bezesných nocí, kdy jsem zápasil s tímto evangeliem. Prosím, meditujte také o tom. Amen.