Moudrý Ben Sirach, z jehož knihy jsme četli na začátku, nám vlastně představuje boží učení, zákon, Tóru a všechna jeho přikázání jako dar, dar, který člověk může přijmout, nebo odmítnout. Poukazuje tak na to, že člověk byl stvořen jako bytost schopná vykonávat svou svobodu, schopná volit mezi dobrem a zlem, mezi životem a smrtí, jak to zdůrazňuje. A tedy každý člověk, právě proto, že je stvořen k obrazu a podobě boží, je vlastně schopen etického rozlišování a konání dobra.

Přesto nám naše každodenní zkušenosti říkají, jak obtížné to vlastně je. Jak omezená je naše svoboda, když se ji snažíme vykonávat v konkrétních situacích a vztazích každodenního života. A jak často skončíme u stejné zkušenosti, kterou učinil i sv. Pavel, když v listě Římanům píše, že nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jeden rabínský text Sifrei Devarim, což je komentář k Páté knize Mojžíšově, říká: „Pokud je Tóra upevněna ve dvoustech čtyřiceti osmi orgánech tvého těla, budeš ji zachovávat. Jinak na ní zapomeneš.“

Skutečně potřebujeme víc než jen nějaké rozumové poznání toho, že se můžeme rozhodnout pro dobro. Potřebujeme opravdu, aby dobro, láska, spravedlnost a milosrdenství byly upevněny v morku našich kostí, aby se staly našimi gesty, vztahy, naším příběhem. Musí být více než jen možnost, pro kterou se můžeme rozhodnout. Jinak na to vše vlastně zapomeneme, zapomeneme na celé Kristovo evangelium.

Ježíš nás tedy v tom textu, který jsme četli dnes, na příkladech hněvu, žádostivosti a řeči, vrací víru do jejího hlavního prostředí – dovnitř, do našeho nitra, právě tam, kde sídlí všechny naše skryté myšlenky, soudy, hluboká přesvědčení a postoje. Tak nás učí, jaká cesta vede k tomu, aby se dobro skutečně upevnilo v celé naší bytosti. Je to přece naše nitro, naše srdce, jak říká Bible, tím místem důvěrného setkání mezi Bohem a člověkem, ale také místem chamtivosti, vášní, moci zla. Z nitra, tedy z lidských srdcí, říká Ježíš jasně, vycházejí zlé úmysly.

Na této tajemné úrovni lidské bytosti se tedy odehrává vlastně naše každodenní volba. Volba mezi srdcem, které bude naslouchat, přijmout a zúrodnit zaseté boží slovo, a srdcem, které vůči němu zůstane necitlivým kamením. Přiznejme si ale, je pro nás těžké vypořádat se každý den s množstvím dojmů, kterými jsme neustále bombardováni, natož v tom všem zaslechnout boží hlas. A tak často ani netušíme, odkud všechny ty pocity a myšlenky přicházejí, a vlastně ani nevíme, proč se cítíme tak, jak se cítíme. A nakonec také, proč děláme to, co děláme.

Přitom celý ten náš vnitřní svět – všechna ta vnitřní hnutí, emoce, afekty, city, myšlenky – jsou pohonnou silou našeho života. Někdo používá metaforu, že jsou pro člověka tím, čím je vítr pro plachetnici. Ale plachtař, který dává jenom pozor na vítr a pak pluje po větru, vlastně ani není hoden své lodi. Ostatně, jak říká české přísloví: „Kam vítr, tam plášť.“ Pravým kormidelníkem je ten, kdo bez ohledu na směr větru dokáže držet svůj vlastní kurz.

Každý z nás sám dobře ví, kolik bouří už život v našem nitru rozpoutal a kolik různých semen do našeho srdce zavál. Tady přicházím k biblické metaforě semen. Ta semena jsou někdy semena života a někdy semena smrti. Život a smrt. Ale často jsou neviditelná a spí někde hluboko v našem nitru, až někdy náhle procitnou.

Možná se netrapme tolik tím, jaká semena jsou zaseta v našem srdci, když jsme je sami ani často neseli. Vložili do nás naše rodiče, přátelé, učitelé, společnost. Vlastně každý okamžik a událost života na zemi něco do našeho srdce zasévá. Někdy si mezi tím vším můžeme povšimnout i božích semínek, těch, kterých bychom si měli vážit a pečovat o ně.

Každý z nás je vlastně produktem někoho a něčeho – svých rodičů, společnosti, doby. A přesto, jak říká moudrý syn Sirachův: „Vyber si. Vztáhni ruku po čem chceš.“ A právě tak se v člověku upevňuje dobro. Musí poznat sám sebe, všechna semínka, která v něm dřímají, a vybrat si. Každý den znovu, až se ta semena probudí, si vybrat to, co nechá růst, a to, co vytrhne. Tak člověk formuje svůj život a bytí. Je to práce někdy namáhavá, to ví každý, kdo někdy pečoval o zahradu. Ale svým způsobem je to práce velmi jednoduchá. Stačí nám jen trocha disciplíny, pozornosti k našemu životu a dobré vůle.