Přepis kázání: Tvrdá slova ("z prázdného kostela")

15. 2. 2026, Mons. Tomáš Halík, Evangelium: Mt 5,17

⚠️ Pozor! Jedná se o neoficiální neautorizovaný přepis, vytvořený pomocí umělé inteligence. Přepis tedy nemusí odpovídat originálu.

Moji milí, přiznávám se, že jsem dlouho zápasil s pokušením vybrat si jako podklad pro dnešní zamyšlení jiný, sladší text. Pochopit a přijmout tvrdá slova kázání na hoře mě v průběhu téměř půl století mé kněžské služby stálo mnoho hodin přemýšlení, studia, modlitby a také několik bezesných nocí. A to dokonce i letos při dlouhé přípravě této promluvy. Jak říct vážně a poctivě výroky, které už na první poslech znějí absurdně, odpudivě a nepřijatelně? V nich opravdu není nic sladkého. Zápasil jsem s nimi a nejsem s tím hotov. Uvědomil jsem si však, že tato slova jsou pro naši dobu velice aktuální, a o tento náhled se s vámi chci rozdělit.

I když bychom dali emotivní a provokativní výroky o pekelném ohni a utínání rukou a nohou do závorky jako dobově a kulturně podmíněný orientální řečnický kolorit, obsah toho řečeného tím neztrácí svou váhu a smysl. Uvědomil jsem si, že to, co zde Ježíš říká, plně potvrzuje a jinými slovy vyjadřuje soudobá hlubinná psychologie. Máme-li porozumět lidské duši a lidskému chování, nemůžeme se zaměřit jen na to vnější, co je viditelné druhým lidem. To, co opravdu člověkem hýbe, co jsou skutečné motivy jeho jednání, není viditelné a přístupné zvnějšku. Není to přístupné druhým lidem, ale většinou ani tomu člověku samotnému. Naše nejsilnější motivy nevycházejí jen z té tenké vědomé a racionální vrstvy naší psychiky, nýbrž z hlubin našeho nevědomí. Biblickým jazykem řečeno, z našeho srdce. Do našeho srdce vidí plně jen Bůh, a právě proto nám Ježíš nedovoluje soudit druhé. Usilovat o plnou jistotu, zkoumat i své vlastní srdce, své nevědomí, je nesnadný úkol duchovního života. Mohou nám někdy pomoci zkušení duchovně doprovázející nebo zodpovědní psychoterapeuti. Sebepoznání jako přední úkol duchovního života je nesmírně aktuální právě v této naší době, zejména proto, že jsme v současné civilizaci neustále vystaveni stále technicky dokonalejším možnostem manipulace našeho nevědomí.

Nejen průmysl komerčních reklam, ale stále více i politická agenda míří na tu část lidské duše, která není vědomá a racionální. Tam, kde vládnou emoce, nevědomé síly, kde námi cloumají pudové impulzy, které jsou těžko kontrolovatelné vědomě a racionálně. Kde na nás působí různé potlačené vzpomínky, traumata, zranění, nevyřešené vnitřní i vnější konflikty. Komerční i ideologicko-politické reklamy a propaganda pracují právě s tím, co předchází a obchází naše rozumné logické uvažování. Není to náhoda, že Ježíš v tomto textu ukazuje na skrytou sílu právě dvou pudů – agresivity a sexuality, a to skoro dvě tisíciletí před Sigmundem Freudem a psychoanalýzou. Přikázání nezabiješ a nesmilníš se týká provinění, která mají hluboké kořeny, a právě proto je nelze redukovat jen na vnější skutky. Jde tedy především o naše vnitřní postoje, o to, co se děje v našem srdci, v tom nevědomém, hlubokém v nás.

Ježíšova slova se obracejí proti farizeům jeho doby, ale i proti dnešním farizeům v církvích. Ti se považují za spravedlivé, protože nikdy nepoužili tělesné násilí nebo se nedopustili dokonalé nevěry. Však mnozí z nás nehřeší nikoli proto, že jsou tak cnostní, ale proto, že ke konání velkých hříchů nemají dost odvahy, času, příležitost nebo energii. Mají čisté ruce, avšak jejich srdce, ta nereflektovaná hlubina jejich duše, jsou přetékající jedu agresivity, hanobení, pomluv, nepřátelství nebo chlípnosti.

Proč je téma našeho nevědomí a jeho působení dnes tak aktuální? V naší době se otevřel prostor pro stimulaci agresivity a sexuálních pudů v digitálním prostředí, kde probíhá neosobní, nepřímá komunikace prostřednictvím digitálních technologií. Oblíbená parabible, aktualizující převyprávění biblických příběhů, podává tento úryvek takto: "Jestliže tě pokouší tvůj počítač, vypni ho." Mnohé počítačové hry si nebezpečně zahrávají s pudem agresivity. Mnohé pornografické programy ničí úctu k intimitě a důstojnosti druhých.

Výzkumy sexuálního chování ukazují, že dnes nápadně ubylo toho, proti čemu kazatelé po staletí brojily, totiž předmanželských sexuálních styků. Avšak přibylo něco jiného. Mladí, zejména muži, omezují své reálné lidské vztahy k druhým a k druhému pohlaví. Žijí doma u rodičů a jejich hlavní sexuální aktivitou je masturbace při sledování pornografie na obrazovkách počítačů. Má-li člověk vytrhnout kořen takového počínání, má se zaměřit především na své sobectví a svou sebestřednost.

Stále větší roli hrají sociální sítě, které jsou specifickou součástí digitálního prostředí. Ty jsou však nástrojem, ne příčinou. Jejich architektura podporuje rychlost, povrchnost, zkratkovitost. Digitální komunikace, například prostřednictvím e-mailu, komentářů či článků publikovaných na webových stránkách, postrádá řadu korektivů přítomných v osobním kontaktu. Komunikace se zde mění v performance, v určenou publiku, k sebepředvádění. Chybí skutečný dialog, chybí okamžitá reakce druhého člověka, neverbální signály i sociální tlak bezprostředního setkání.

V digitálním prostředí tak snadno dochází k používání agresivního, ironického či dehumanizujícího jazyka. To posiluje polarizaci ve společnosti a snižuje schopnost empatie. Opakuji, že příčina těchto jevů není internet, ani technologie samy o sobě. Problém spočívá v tom, jak je digitální prostředí sociálně a kulturně utvářeno a jaké normy komunikace jsou v něm tolerovány. Zvláště lidé na veřejných a velmi odpovědných postech mají zvláštní zodpovědnost za morální klima společnosti.

Nebezpečí zhrubnutí komunikace nespočívá ve virtuální realitě ani v technologiích jako takových, ale v postupném oslabování odpovědnosti za slovo v prostředí, kde je komunikace oddělená od přímé lidské přítomnosti. V řadě zemí, zejména severských, se už děti od mateřských škol učí rozeznávat prameny a kvalitu informací. Jednou z příčin toho, co se dnes odehrává na naší politické scéně, je nedostatek mediální gramotnosti – schopnosti rozlišování. Zaznamenali jsme, že jedním z prvních kroků nové vlády bylo zrušení institucí, které měly důležitou úlohu v obraně proti dezinformacím. Člověk, který u nás léta šířil všemi prostředky ruskou propagandu a dezinformace a díky němuž se nyní dostal do parlamentu, tam šíření prokazatelných lží do veřejného prostoru hájí pod heslem svobody slova.

Slova jsou mocí, kterou je možné jako každou moc také zneužít. A i zde platí, že svobodu nelze oddělit od odpovědnosti. Hltání a šíření politické pornografie takzvaných alternativních médií se podobá masturbaci při pornografických filmech. Není to neškodné. Postupně to rozleptává schopnost kritického myšlení a také hodnotovou orientaci a celkovou kvalitu duchovního života člověka. První český terorista byl dobrotivě vyhlížející důchodce, dobrovolník na stáncích s propagačními letáky SPD, který jednoho dne natáhl na koleje dřevěné klády s nápisy v arabštině, aby způsobil vykolejení vlaku, což by mohlo být připsáno imigrantům z arabských zemí. Díky ostražitosti vlakvedoucího nezpůsobil smrt či zranění cestujících a vyvázl se směšným trestem.

Jedna pozoruhodná studie dokládá, že demokratickou kulturu ohrožují mimo jiné právě rychlost informací, kdy lidé nemají možnost se na chvíli zastavit a kriticky se zamyslet nad zkratkovitými zprávami a hesly, jimiž jsou stále přehlcováni. Demokracie potřebuje čas a prostor k reflexi, k zamyšlení. To je jeden z důvodů, proč by církev měla budovat centra a školy kontemplace. Zde mohou mít důležitou úlohu společensko-politické terapie, vytváření imunity, odolnosti vůči hlavní nemoci naší doby – nakažlivé populistické demagogii.

Ježíš by dnes řekl: "Bylo řečeno nezabiješ, ale já vám říkám, kdo posílá a šíří nenávistné texty a falešné informace na internetu, už tím vážně hřeší proti životu a proti cti svého bližního." Každý, kdo vstupuje do veřejných debat, musí dnes počítat s přívalem nadávek a vyhrožování na sociálních sítích. Když jsem se dostal k programu, který automaticky maže tyto e-maily, řekl jsem si, že se budu modlit za dva lidi, kteří mi posílají to vůbec nejhorší, a že se pokusím něco o nich dozvědět.

První byl bývalý agent StB, který po revoluci přišel o zaměstnání, od té doby se zavírá doma, nestýká se s lidmi, celé dny pije alkohol a rozesílá tyto nenávistné e-maily. Druhá osoba, která mi posílá nejagresivnější e-maily, nejvulgárnější nadávky a přání pekelných trestů, je učitelka hudby, která se v kostele pravidelně před mší předmodlívá růženec. Často si připomínám slova Léona Bloya, že ze všech zlých lidí jsou nejhorší zbožní zlí lidé. Ježíš adresoval slova, která jsme si dnes z evangelia přečetli, těm, kteří se považovali za zbožné a spravedlivé, ale byli jako obílené hroby, navenek bílé a čisté, uvnitř plné hniloby.

Vrátíme se k tomu dnešnímu evangeliu. Chvilkové, nebo někdy i trýznivě dlouhé záchvaty zloby, hněvu, beznaděje, nebo sexuálních fantazií, tedy ony nezřízené náklonnosti, o kterých píše sv. Ignác z Loyoly, zná asi každý. I o Ježíšovi říká opakovaně nový zákon, že byl pokoušen. Proč bychom měli, my, být jakéhokoliv pokušení ušetřeni? Naše vědomí a podvědomí, naše emoce a fantazie mohou být bombardovány pokušeními a ne vždy jim dovedeme včas říci "stop", jako to učinil Ježíš při pokušení na poušti. K nesnadnému, avšak důležitému rozlišení mezi pokušením a hříchem potřebujeme opět kulturu duchovního rozlišování. Kdo je bez viny? Všichni jsme hříšníci a můžeme jimi být, říkal papež František. Ale důrazně dodával, před jedním hříchem se opravdu mějte na pozoru, abyste neměli tvrdé, pyšné, zkažené, nemilosrdné srdce. Amen.

← Zpět na seznam kázání