Osm blahoslavenství je slavnostní portál, úvod, vstup do sbírky Ježíšových výroků, kterou známe pod jménem Kázání na hoře. Podobné místo je také u evangelisty Lukáše, kde se nazývá Kázáním na rovině. Ježíš sestoupil z hory a tam jsou uvedena pouze čtyři blahoslavenství a zároveň jejich protiklady. Slovo "blahoslavený" je překlad řeckého "makários". Je obtížné ho převést do současné češtiny, protože slova jako "blahoslavený" nebo "blažený" se dnes příliš nepoužívají. Některé překlady volí výraz "šťastní". Tento pojem byl v tehdejší řečtině běžný i v helénské literatuře, kde šťastní a blažení byli olympští bohové a lidé, kteří byli mocní. V židovské literatuře znamená ten, kdo se řídí Božím zákonem. V žalmech čteme: "Blahoslavený, který chodí po stezkách Hospodinových, nečiní to, co mu radí bezbožný." V modernějších překladech je slovo "makários" přeloženo jako "šťastní".

Překládáme-li takto blahoslavenství, vyvstane, co je pro tento text typické. Ježíšova řeč je často provokující a šokující, jako například "šťastní vy plačící", "šťastní vy pronásledovaní", "šťastní vy lačnící". Je vidět, že Ježíš vyhlašuje něco, co je v napětí s tím, co je běžně považováno za správné a normální. Existuje opozice mezi Ježíšovým viděním a hodnocením a logikou světa moci, bohatství a slávy. V tomto světě jsou za šťastné a blažené považováni bohatí a mocní, ti, kdo se mohou smát a vysmívat, kdo mají ostré lokty a nemusí se ohlížet na druhé. Ježíš říká pravý opak. Možná jistý klíč je ve druhém čtení bohoslužby, kde Pavel říká: "Bůh zahambil ty, kteří jsou něco, a vyvolil ty, kteří jsou nic."

Velký myslitel středověku, mistr Eckhart, tuto myšlenku rozvedl. Říkal, aby si lidé dávali pozor na to, chtít být něčím. Ti, kteří jsou na něco fixováni, musí být svobodní, prázdní, aby mohli být otevření Bohu. Eckhart slavně říká: "Ten, který je roven nic, je roven Bohu." Bůh je v tomto světě nic, není součástí veličin světa. Chceme-li být jako Bůh a setkat se s ním, musíme se stát ničím, osvobodit se od něčeho. Buď svobodný, pak se setkáš s Bohem, jako nahý s nahým.

Blahoslavenství jsou známý text. Často slyšíme "blahoslavení chudí." V Lukášově Evangeliu je skutečně pouze "blahoslavení chudí". Ježíš je blízko těm, kteří jsou v tomto světě chudí, bezmocní a na okraji. Ukazují, že hodnota není fascinována tím, co svět fascinace. Přednostní volba pro chudé je významný rys Evangelia a je dána církvi do vínku, aby pamatovala na chudé nejen charitativně. Chudoba je jeden z řeholních slibů, doporučovaný těm, kteří chtějí žít duchovním životem.

Ve středověku se rozeznávalo mezi bídou, chudobou a bohatstvím. Bída je zlo, chudoba je stav přiměřeného majetku, a bohatí mají mravní závazek pomoci chudým. Ježíš nemíní materiální chudobou pouze prázdné peněženky. Chudí u Ježíše znamenají otevření lidé, ne nasycení, kteří nic nepotřebují, spokojeni s nabídkami světa. Jsou zde lidé žízniví po spravedlnosti, toužící po pokoji, pravdě. Mají nepokojné srdce, které může spočinout až v boží náruči.

Matej přidává "blahoslavení, kteří mají ducha chudoby," aby pojem nebyl chápán jen ekonomicky. "Blahoslavení chudí duchem" svádělo k chybným interpretacím, že Ježíš blahoslaví hloupé lidi. Ale Ježíš povzbuzuje otevřenost, svobodu od materiálních závazků, což je opak spokojenosti s časnými statky. Chudí v duchu jsou ti, kteří hledají Boha a nejde o úspěch v očích světa.

Toto kázání je určeno lidem na cestě, kteří hledají svobodu a autentický život, a Ježíšova slova zůstávají jako povzbuzení na této cestě. Je to výzva být svobodný od fixací materiálu a nechat se vést Boží vůlí. Ježíš je cesta, pravda a život, a abychom mohli skutečně poznat hloubku života, musíme být otevření Boží vůli a následovat cestu ukazovanou Ježíšem. Amen.