Moji milí, možná si pamatujete, že před rokem jsme v naší farnosti hostili vzácnou relikvii – lebku sv. Tomáše Akvinského, která je uložena v Toulouse, ale na několik dní putovala po některých evropských farnostech. Velmi dobře si pamatuji, jak jsem se tu s ní zamýšlel zavřený a díval se s velkým pohnutím na lebku, která kdysi obsahovala jeden z nejlepších mozků v dějinách lidstva. Myslitele, který na staletí ovlivnil křesťanskou kulturu, filozofii a teologii a k němuž se mnozí v nových interpretacích stále vracejí. Tomáši Akvinskému trochu škodil ten neotomismus a nová scholastika 19. století, což byla doba takového katolického retro, období nového baroka a nové renesance – nic nového či tvořivého. Zaplať Bůh, z velké části je tato doba pryč a mnozí se opět vrací a nově interpretují tohoto velikého myslitele, dnes zejména na bázi tzv. filozofie jazyka.

A jenom něco málo k Tomáši Akvinskému: šlechtic italské rodiny, také pravděpodobně se švábskými a německými kořeny, byl dán jako malý chlapec na výchovu a vzdělání do tehdy největšího a nejvýznamnějšího benediktinského kláštera v Itálii. Očekávalo se, že tento šlechtický syn se stane opatem některého z těch klášterů, které byly velmi bohaté, a tím i jejich opati a správci byli lidé společensky významní. On ale z tohoto kláštera na Monte Cassinu odešel a rozhodl se vstoupit do velmi mladého, žebravého řádu, řádu, který založil svatý Dominik. Paralelně vznikal františkánský řád. František z Assisi a Dominik Guzmán byli vrstevníci, což samozřejmě vzbudilo velkou nelibost jeho rodiny, jeho bratří, kteří ho věznili a snažili se ho nejrůznějšími způsoby odvrátit od jeho rozhodnutí. Ale on na svém rozhodnutí trval a studoval na řadě míst, také v Paříži, ale rozhodující studium pro něj bylo na tehdy jediné světské univerzitě.

Všechny první univerzity byly církevní, i naše Karlova univerzita vznikla sice s nadací císaře, ale s rozhodnutím papeže. Nicméně římský císař Friedrich založil svoji světskou univerzitu v Neapoli, kde se nedbalo mnoho na církevní zákazy, ani na zákaz studia díla velkého řeckého filozofa Aristotela. Když vstoupilo křesťanství do řecko-římského antického světa, byla to kniha příběhů, nikoli teorií. První generace křesťanů se snažily vyjádřit tuto biblickou věrouku jazykem filozofie, zejména platonské a novoplatonské filozofie. Z toho vznikl velmi plodný směr – patristika, řecká a římská patristika, jejímž největším reprezentantem je svatý Augustin.

Další významný antický myslitel, Aristoteles, byl pro církev tehdy velmi podezřelý z mnoha důvodů, mimo jiné proto, že jeho myšlenky se dostávaly do Evropy prostřednictvím Islámu. Když si Islám podrobil Konstantinopol, Byzanc, antické rukopisy se dostaly do rukou vynikajících islámských myslitelů, kteří dále rozpracovali aristotelskou filozofii. Aristoteles se dostával do Evropy skrze islámské, arabské myslitele. Mnozí vynikající teologové vrcholného středověku, jako svatý Albert Veliký, přímý učitel Tomáše Akvinského v Kolíně nad Rýnem, a potom samotný Tomáš, rozpoznali důležitost aristotelského studia. Z tohoto studia, dříve zakazovaného, postupně vzniknul hlavní proud katolické teologie – scholastika, tomismus.

Tomáš byl úžasný člověk v mnoha ohledech. Jeho život není zvláště dramatický. Skoro by se o něm dalo říct, že se narodil, studoval, studoval, psal, psal a zemřel. Musel být ale člověkem ohromné vytrvalosti, když si uvědomíme, že pendloval mezi hlavními univerzitami své doby, mezi Paříží, Kolínem nad Rýnem a Římem, a to několikrát. Jeho dílo je fascinující už svým rozsahem. Tomáš zemřel vyčerpáním v šestapadesáti letech, ale to dílo je obrovské a opravdu nepoužíval počítač. Používal pero a měl sedm písařů, kterým paralelně diktoval různé texty, protože musel mít v tom úžasném mozku něco jako počítač, když byl schopen při chůzi diktovat různé texty.

Z jeho děl je nejznámější "Summa contra Gentiles", která odpovídala na kulturní situaci tehdejšího Španělska, kde žili křesťanští, židovští a muslimští autoři v plodném dialogu. Chtěl jim sdělit ze své moudrosti o Bohu, ale věděl, že se nemůže odvolávat přímo na autoritu svatých písem, takže hledal novou platformu, která byla přirozená filozofie – to, co lze říci o Bohu na základě rozumového úsudku, na základě racionální reflexe díla stvoření. Zároveň Tomáš dobře věděl, že všechno, co říkáme o Bohu, má charakter metafory. Čerpal z negativní teologie, především prostřednictvím mystiků, a ve svém druhém významném díle "Summa Theologica", které měl za úvod do teologie pro studenty, začíná článek o Boží existenci tím, že nevíme, kdo je Bůh a co znamená slovo existovat v případě Boha. Struktura jeho článků začíná vždy negativně – zdá se, že Bůh není. Pro tuto teorii uvede všechny možné důkazy proti existenci Boha, říká "respondeo" (odpovídám) a začíná citátem z písma, který má charakter spíše motta, a pak postupně vyvrací námitky. "Summa Theologica" svou strukturou připomíná gotickou katedrálu, která rostla ve stejné době.

Vím, že je zima a je pokušení udělat přednášku o Tomáši Akvinském. Někdy jindy. Jenom sumarizuji: Tomáš zanechal toto ohromné dílo, a je tu zvláštní příhoda, kdy kratičko před svou smrtí říká, že zažil něco, proti čemu vše, co napsal, se mu jeví jako prázdná sláma. Už nic nenapsal a za několik dní zemřel. Nevíme, zda to byla mozková mrtvice z přepracování nebo zvláštní mystická vize, kde se mu Bůh ukázal jinak než racionální cestou filozoficko-teologického hledání.

To je jen drobná poznámka o Tomáši Akvinském a jsem moc rád, že jsme si ho tu mohli i fyzicky připomenout. Hezký úvod do Tomáše je malá knížka od Chestertona, který napsal i knížku o Františkovi z Assisi. Nechť je Tomáš Akvinský dobrým patronem církve, teologů a i naší akademické farnosti. Amen.