Moji drazí, bude to teď znít trochu jako vytržené ze souvislosti. A sám nevím, proč jsem si zrovna na tohle vzpomněl, ale posuďte sami. Vlekaři. Nejsem žádný náruživý lyžař, ale asi to každý trochu známe – ti, co na horách provozují vleky a lanovky. Proč jsem si na ně vzpomněl? Pustil jsem si dopoledne zprávy nebo je otevřel, neměl jsem to dělat. Ať už světové události, nebo domácí rubrika, všechno špatně, až po předpověď počasí taky špatně. No, ale vlekaři? Ti mají radost aspoň z předpovědi počasí. Sice nevím, koho z vás tohle potěší, ale připadá mi, že tím spíš, že není snadné hledat radost v těchto dnech, je třeba se o to pokusit.

Radost pro nás, křesťany, má nádherný vánoční symbol, který představují jesličky. Proto bych tuto tříkrálovou promluvu, chcete-li, nebo to zamyšlení, k dnešnímu dni zahájil výstižnou větou: Tři králové hledali pravdu a došli k jesličkám. Souhlasíte? Celkem tam není nic, proti čemu by se člověk hned intenzivně bouřil, i když, pokud se na to podíváme podrobněji, ta věta vlastně úplně nesedí. Za prvé, evangelium neříká, že byli tři. Většinou to tak máme zafixované, ale není to úplně jisté. Stejně jako to, že by byli králové – spíš naopak, nebyli. Ale to slovo „mágové“, které se v textu evangelia vyskytuje, je mnohoznačné. Nedá se z něj přesně učinit závěr, co byli příchozí zač.

Hledání pravdy je téma, které bych, když dovolíte, chtěl dnes vyzdvihnout spolu s radostí. Jesličky už jsem zmínil. Ještě je tady ta hvězda, která je dovedla až do Betléma. Astronomové si marně lámou hlavu, jaký přesně to byl úkaz. Jsou tady úctyhodné teorie, ale sám v tom nejsem odborníkem, tak to přenechám vašemu případnému zkoumání. Badatelé tápou, odkud asi ti učení muži přišli. Nasnadě je například Persie. Jsou tady však mnohé další možnosti a teorie. Teologové, v čele se sv. Pavlem, žasnou, že se Bůh ukázal pohanům. Že se zjevil. Otud máme zjevení Páně. A to je velké téma pro všechny věřící a pro všechny, kdo hledají pravdu. Ona se zjevuje a pro Hané nemusí stát stranou.

V liturgii dnešního svátku jsou mudrci od východu považováni za ambasadory všech národů světa, jež se klanějí králi pravdy. Když si představíme všechny ty mocnáře dnešního světa, jak klečí před králem pravdy, ač je to možná absurdní, máme o důvod více, abychom se aspoň my připojili k tomuto procesí, k tomuto hledání pravdy, která se zjevuje v betlémských jesličkách.

Položme si otázku, v jakém smyslu mohou být ti mudrci od východu našimi vůdci. Co se od nich můžeme naučit? Byli v určitém smyslu připraveni na svoji misi, v hledání pravdy předčili i náboženské vůdce z Jeruzaléma a elegantně se vyhnuli intrikám Heroda. Pak odešli zpátky do své země, a naše chuť poznat je blíž zůstává nenaplněna. Přesto máme krásnou stopu, která by nás mohla dovést dál: antifonu dnešní slavnosti zjevení Páně, „Epiphany Domini“, která patří k Magnificat prvních nešpor. „Magí Videntes Stellam“ – když mudrci uviděli hvězdu, řekli si: „Toto je znamení velikého krále, pojďme a vyhledejme ho a přinesme mu dary.“

Máme před sebou muže, kteří jsou vycvičení v pozorování. Často se říká, že to byli hvězdopravci, ale pojďme to rozšířit. Byli vycvičení v pozorování skutečnosti. Tolik věcí nám denně uniká. Něco známe jen z doslechu a cítíme se jako odborníci. Bedlivě pozorovat skutečnost je první krok. A líbí se mi, že si řekli mezi sebou, jeden druhému. Byli schopni pozorovat společně, každý nepodléhal omezenému úhlu pohledu. Pracovali v jednotě a řekli si: „To je znamení velkého krále.“ Byli moudří, dokázali skutečnost, kterou pozorovali, správně vyložit. Je to rozdíl mezi vnímáním skutečnosti a jejím správným výkladem.

Nejde o to, že by žili v jiném světě, než je ten skutečný. I když vidíme něco na vlastní oči, teprve v našem vědomí se utváří obraz. Pokud neumíme správně vyložit nebo se spokojíme s nedokonalým obrazem, může dojít k nedorozumění. Mudrci fascinují tím, že společně pozorovali skutečnost a společně ji správně vyložili. To je moudrost, ve které jsou nám příkladem.

A potom ještě ten třetí krok – použili osvědčenou metodu, jak si ověřit poznatky: vypravili se na cestu a přesvědčili se na místě. Nechyběla jim odvaha ani ráznost. Završili tak misi, která je pro nás nadějná a poučná a vyvolala radost. Nejen jako pocit, ale uvést nás do radosti, která se zjevuje v tomto světě.

Když tedy společně s mudrci od východu zaprvé budeme bedlivě pozorovat a vnímat skutečnost, zadruhé ji správně vykládat, a zatřetí mít odvahu hledat pravdu, máme velkou naději, že dospějeme tam, kam mudrci – k jesličkám. Hledáme-li ty, kdo hledají pravdu, i když si třeba myslí, že jsou osamoceni, není jich málo. A s odvahou se vydáme vstříc králi pokoje, králi pravdy.

Nakonec může nastat to, o čem dnešní evangelium hovoří – když mudrci uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Tato radost, jako Boží dar, Boží blízkost, přítomnost Krista mezi námi, se nám otevírá i teď v liturgii zcela bezprostředně. Je na nás, zda toto pozvání k hledání přijmeme, abychom společně nalezli a dokázali ze nalezeného radovat.