Advent se chýlí ke konci. V uplynulých třech týdnech jsme především rozjímali a naše očekávání se soustředilo na zjevení Krista v jeho slávě na konci času. Nyní, v tomto čtvrtém adventním týdnu, začíná čas vzpomínání. Vzpomínáme na události z minulosti, na historii Mesiáše. Vzpomínáme na to, jak Boží syn přišel na svět.

Dnešní člověk je v pokušení číst tyto příběhy jako nějakou pěknou vánoční pohádku, jakýsi mýtus. Ale je třeba skutečně pochopit, co nám tato vyprávění chtěla sdělit pro naši víru. Záměr Matouše, Lukáše a jiných evangelistů, kteří vyprávějí o jeho narození, je zřejmý. Chtějí nám dát pochopit, že člověka jako Ježíš nám mohl dát jedině Bůh. Že to byl Bůh, kdo ho poslal. A co víc, pokud Ježíš měl podobu Boha a zřekl se jí, aby na sebe vzal podobu služebníka, jak o tom píše sv. Pavel, pak se jedná vlastně o plod Boží vůle, ale také o souhlas lidstva s touto úžasnou výměnou.

Tady začíná vánoční příběh. Bůh přichází a potřebuje pomoc dvou obyčejných lidí, Marie a Josefa. V žádném evangeliu se to explicitně nepíše, ale věříme, že mezi Marií a Josefem byla skutečná láska. Ani Matouš, ani Lukáš o jejich vztahu nevyprávějí přímo, spíše jenom v náznacích. Jsou zasnoubeni, což v izraelské kultuře znamenalo víc než jen to, že byli snoubenci a chystali se na svatbu. Takže jediný, kdo skutečně věděl, že to počaté dítě není jeho, byl právě Josef. Zkusme si představit, co asi prožíval, kolik bolesti musel zažít v srdci, když se tuto zprávu dozvěděl. Zákon vyžadoval, aby byla Marie udána a následně odsouzena k ukamenování. Josef ji ale skutečně miloval.

Jednali bychom stejně, nebo bychom pustili na uzdu naše násilí? Jaká je pak naše láska? Josef chtěl Marii zachránit, a tak si vymyslel malý trik. Řekl, že ji má dost, zavrhl ji a prohlásil, že ji už nechce za manželku. Tak jí zachránil život i čest. Kdyby zázrak početí z Ducha Svatého nenastal, byl by to snad jen banální příběh o zhrouceném snu jednoho postaršího muže. Člověk, který snil o velké rodině a šťastném životu s mladou snoubenkou, může dojít k poznání, když si řekne: „Mám toho dost,“ a otočí se k Božím darům. Bůh dává své dary a sny. Josef přestal snít svůj osobní sen a přijal Boží sen pro celé lidstvo.

Josef ve snu dostává nové životní povolání. Stejně jako byl prorok Ozeáš požádán, aby si vzal prostitutku, Jeremiáš, aby zůstal svobodný, a Ezechiel, aby zůstal vdovcem, Josef byl požádán, aby přijal Ježíše jako svého syna, syna, který je ve skutečnosti Božím synem. Josef dává své ženě Marii nejen domov, budoucnost a život, ale také rod, rod Davidův. Tím umožňují vstoupit do mesiášského pokolení a naplnit Izaiašovo proroctví a dát si nové jméno, které v sobě obsahuje i poslání – Bůh s námi.

Pokud se někdy nacházíme v podobné situaci jako Josef, pokud jsme frustrováni z místa, kde se nacházíme v životě, možná právě sen je prvním krokem, který Bůh používá ve svém procesu, aby proměnil náš život. V Bibli jsou sny často nositeli zpráv, které osvětlují naše rozhodnutí. Nemusí to být jen noční sny ve spánku. Mohou to být i naše vize, sny ve smyslu představ a tužeb, které máme pro sebe, pro svůj život a pro ty kolem nás. Čas od času je dobré zastavit se a zasnít se, pokud jsme tuto schopnost ještě nestratili. Zasnít se a ptát se: Jaký je Boží sen pro můj život?

Možná jsme usilovali jen o naplnění našich snů. Možná nás povinnosti, studium, budování kariéry, úspěchy, majetek či vztahy připravily o soustředění, energii a pozornost. Možná jste si nepovšimli, že Bůh má svůj sen o každém z nás. Měl ho o Josefovi, proč by ho neměl mít o každém z nás? Věřme, že Boží sen pro náš život je nekonečně lepší než cokoli, co bychom si mohli vymyslet sami. Vybereme si tedy Boží sen pro náš život, nebo budeme sledovat pouze své sny? Nebo dokonce dovolíme někomu jinému, aby nám vnutil svůj sen?

Skutečnost je taková, že ne všechny naše cíle, vášně a ambice jsou vždy tím nejlepším. Některé sny jsou neužitečné, některé dokonce škodlivé. Některé sny mohou skončit jako noční můry a vést ke katastrofě. Josef byl spravedlivý člověk. A spravedlivý, který má čisté srdce, má Boží sny. Žít spravedlivě a snít Boží sen pro náš život může být nejtěžší úkol. Ani pro Josefa to nebylo snadné ani rychlé, ale usilovat o Boží sen je největší dobrodružství, jaké můžeme zažít.

Přijmout Boží sen pro náš život a následovat ho je ve skutečnosti cesta víry. Boží sen obvykle není zjeven do detailů. Ani Josef nevěděl, jaká budoucnost se před ním otvírá. Objevujeme ho krok za krokem. Dobrodružství života s Kristem. Velká víra inspiruje velké sny a velké sny vyžadují velkou víru.