Moji milí, minulou neděli jsme hovořili o pochybnostech, kterými trpěl Jan Křtitel, když se ve vězení dovídal o tom, že Ježíš se nechová podle jeho vzoru a očekávání. Dnes se v Evangeliu setkáváme s pochybnostmi manžela Marie, Josefa. Do jeho života vstoupilo něco, co nečekal a čemu nerozumí. Nechce Marii vydat lynči, a proto se odhodlává k tomu, že ji tajně propustí. Ale co nechápe rozum, tomu může pomoci sen. Ve snu dostává odvahu k jinému řešení – vzít služebnou k sobě, přijmout Marii i s jejím tajemstvím. Když je rozum v koncích, Boží inspirace ve snu mu dává odvahu k aktu důvěry a lásky.

Čím je toto Evangelium zajímavé pro nás? I v našich životech se objevují tajemství. Mohou to být věci, které jsou nečekaně krásné, ale často jsou to také věci nečekaně tragické, a my se s nimi musíme nějakým způsobem vyrovnat. Jsou to často věci, a především ty, kde se setkáváme s radikálním zlem. Jako tomu bylo před dvěma lety na filozofické fakultě, nemůžeme se utíkat k jednoduchým zbožným frázím. Zlo zůstává tajemstvím, je to „mysterium iniquitatis“, jak učil sv. Pavel. Ano, je třeba si klást otázky – proč se to stalo právě teď a těmto lidem? Co mohlo být motivací toho člověka k tak strašnému činu? Ale i když bychom našli odpověď na všechny tyto otázky, stále zůstává něco, co se vymyká našemu rozumu.

Ano, můžeme říct, že pro nás jsou tyto události natolik děsivé a tíživé, že na ně v našem prostředí nejsme zvyklí. Na Ukrajině nebo v Gáze děti chodí do školy, hrají si na písečku, ale padají na ně bomby a drony. Oni, civilní a nevinní lidé, se přidávají k desetitisícům a statisícům nevinných civilních obětí válek a etnických a politických sporů. Ano, toto je součást našeho světa a my se v tomto světě musíme učit žít s těmito otevřenými otázkami. Víra nám nenabízí jednoduché, jednoznačné odpovědi. Musíme se stále ptát znovu.

Když do našeho života vstoupí něco vymykajícího se rozumovému pochopení, máme říct, že je to všechno nějaká bajka či nesmysl? Je to něco, co je třeba odmítnout, ať už jsou to tyto události, o kterých jsme četli? Nebo je to něco, co máme prostě přijmout? Ano, jsou tady teologické teorie o původu zla, ale mě žádná z těchto odpovědí neuspokojovala. To, co pro mě bylo náznakem cesty, bylo v rozhovoru s japonskými jezuity, kteří mi řekli, že takové události a také to radikální zlo jsou prostě koán, hádanka. Je to něco, co nemůžeme vyřešit prostým rozumem.

Jeden moudrý rabín řekl, že mozek psa není schopen řešit matematické úlohy a mozek člověka není schopen vyřešit otázku zla. Jsou věci, na které je náš rozum, náš intelekt, naše věda prostě krátká. Ano, je třeba si klást stále různé otázky, ale to podstatné – odkud je zlo, k čemu je zlo, jaký má význam – je něco, co pro nás zůstává stále tajemstvím a my se musíme učit s tímto tajemstvím v životě žít.

Víra nám nedává jednoduché odpovědi, ale učí nás, jak proměnit to zlo, které přichází a působí v našich životech, ty velké bolesti a nejistoty, do vnitřní proměny. Je to ohromně velký úkol, ke kterému každý musí nějakým způsobem dozrát. Ano, měli bychom být školou, která učí s těmito otevřenými otázkami žít. Bůh je tajemství a všechno, co se děje v našem světě a vymyká se našim možnostem uchopení, pojmenování, vysvětlení, je úkolem pro nás.

Vězte, že koány, paradoxy a hádanky nejsou řešitelné běžným způsobem uvažování. Jsou předloženy naší meditaci a nějaký vhled smyslu přichází často jako osvícení. Může přijít také ve snu, může přijít jako podivuhodný závan, který Bible popisuje svými obrazy jako návštěvu andělů. Ano, jsou tyto návštěvy andělů, jsou tyto poryvy světla, které přicházejí do našich složitých otázek. Někdy je to plod naší meditace, který je něčím jiným než jen racionálním řešením, někdy sestupuje hlouběji.

Ano, ve snu a ve hluboké meditaci se otevírá v naší duši něco, co je hlubší než jen racionální pochopení. To je strašně důležité. Právě v této době, která je v mnoha ohledech iracionální, se rozumu nesmíme nikdy vzdát, musíme ho opatrovat, ale zároveň znát jeho limity. Ty velké odpovědi na tajemství života nepřinese pouhá racionalita. Tyto otázky nevyřešíme, když se budeme pohybovat v obvyklých kolejích našeho myšlení. Koány jsou k tomu, abychom změnili perspektivu, abychom proměnili způsob myšlení a často i způsob života. Je třeba se podívat na věci náhle z jiného úhlu pohledu.

To je to, čemu nás učí kontemplativní přístup ke světu, o kterém v poslední době častěji hovořím, protože si myslím, že je to velmi aktuální úkol pro naši dobu. Přicházejí záplavy nejrůznějších prožitků, informací, které zažíváme někdy bezprostředně, někdy se na nás valí skrze média nebo skrze osudy lidí okolo nás. Tyto věci nás nějakým způsobem zasahují, ale často kloužeme po povrchu těchto událostí nebo na ně máme pouze nějakou bezprostřední emocionální odpověď, nebo hledáme vysvětlení tím, co máme k dispozici. A ono to prostě nejde. Tajemství je neuchopitelné běžnými způsoby myšlení. Je třeba otevřít mysl, sestoupit hlouběji v meditaci, kde mohou přicházet věci těžko pojmenovatelné a vysvětlitelné, ale je to také jazyk Boží.

Velmi potřebujeme to, o čem často hovoříme – kulturu duchovního rozlišování. Abychom se učili rozlišovat, které impulzy z našeho nitra nebo zvenčí jsou pokušením, pouhou projekcí našich přání a strachů a co jsou věci, které můžeme považovat za Boží inspiraci. Poznáváme to zejména podle plodů, jaké tyto vhledy přinášejí do našeho života. Přinášejí žal, zlost, beznaději, deprese, nebo nás vedou, i skrze smutek, k hlubšímu pokoji, který přichází opravdu až po určité době.

V této době, kdy jsme zmítáni mnoha různými emocemi, informacemi a podněty, je třeba vnášet kulturu zamyšlení, stišení, meditace, kontemplace. Nenechat se jimi vláčet, ale zkusit proniknout do jejich hlubšího smyslu. Tady člověk musí zapojit ještě víc než kalkulující rozum. Tady musí zapojit srdce, což nemyslím emocionalitou, ale skutečně tím, co leží pod naším vědomím. To se otevírá často v meditaci, někdy ve snu, někdy ve chvílích zvláštních návštěv, nápadů a osvícení, které Bible nazývá andělskými návštěvami, možná pod jinými názvy. Známé jsou chvíle, kdy nám přichází vhled, pokoj, kdy se nás dotýká uzdravující síla.

Víte, s naším světem stále zápasí světlo a tma. Zlo se rozšiřuje, ale sv. Pavel řekl, že tam, kde se rozmohlo zlo nebo hřích, se rozhojňuje i milost, to znamená Boží energie, Boží život v nás, to skutečné dobro. Toto prolínání světla a tmy tvoří nejvlastnější drama našeho života i našich dějin.

V této mši doprovázíme modlitbou ty, kteří nás předešli tím velice drastickým způsobem. Nepřipraveni na smrt se ocitli před Boží tváří. Ano, myslíme na ty, kdo jejich vánoční očekávání padl do strašlivého smutku. Myslíme na naši zem, která je stále ukolébána tím, že jsme mimo existující fronty zla a násilí. Ale těžká slova vedou k jakémusi vcítění, k solidaritě s těmi lidmi, kteří v tomto světě nemají štěstí, pokoj, bezpečí. Ano, svět, jaký jsme my lidé udělali, je nebezpečný, a my se musíme učit v něm a s ním žít. Vnášíme do něj světlo, pokoj, lásku a vcítění, protože to tento náš svět strašně potřebuje.

Amen.