Já bych chtěl dnes hovořit o krásném příběhu z evangelia o Zachéovi, ale dovolím si ještě jednu poznámku k tomu čtení z knihy makabejské, aby v nás nevznikla nějaká pachuť, že jsme slyšeli příběh starého náboženského fanatika. Kniha makabejská hovoří o věcech, které jsou nám dnes možná kulturně vzdálené. Mohou se nám jevit jako absurdní – v uvozovkách zemřít za to, abych nemusel pozřít kousek zakázaného masa. Přesto se na ten příběh můžeme dívat i jinak. Ať už si o něm myslíme cokoli, je to příběh člověka, který se rozhodl zemřít v souladu s tím, jak žil. A na tom je něco obdivuhodného. Zvlášť ve srovnání s lidmi, kteří ho chtěli přemlouvat, pocházeli ze židovského prostředí a nakonec se přiklonili k helenismu, o což v té knize jde. Kontrast je jasný: člověk, který žije v koherenci a jednotě umírá a žije tím, čím je, a lidé, kteří hledají svůj vlastní prospěch. To je pohled, který můžeme na ten příběh získat.

Ale pojďme k Zachéovi – je to velice krásný příběh. Příběh o setkání malého, teď mi odpusťte ten výraz, „prcka“ Zachéa s Ježíšem. První věc, která čtenáře musí zaujmout, je, že se ten člověk jmenuje Zachéus a je to celník, protože Zachéus v překladu znamená „čistý“. No jo, ale ve skutečnosti to byl vydřiduch, který vybíral od svých spoluobčanů peníze ve jménu Říma a jistě nemalou část si nechával pro sebe. Byl bohatý kolaborant ve světě chudých, a to se samozřejmě neodpouští. Proto byl jako celník všemi kolem něj opovrhován.

Ale na něm je něco pozoruhodného. Věděl si své malosti nejen co se výšky týče, ale i v přeneseném smyslu. Uvědomoval si, že je hříšný člověk, který nejedná poctivě a nemá zásluhy, kterými by se mohl chlubit. Asi i celkem přijal, že jimi ho druzí opovrhují. Ale má touhu vyrůst, má touhu poznat Ježíše, toho proroka a učitele, o kterém slyšel, s nadějí, že setkáním s ním změní něco ve svém životě.

Snažil se vidět, kdo je Ježíš, ale kvůli davu se mu to nedařilo, protože byl malého vzrůstu, a musel vylézt na strom. Najdeme tu mnoho paralel s jinými evangelijními příběhy – jako například příběh marnotratného syna nebo příběh celníka, který v chrámu bil se do prsou, nebo i příběh ukřižovaného Lotra, který důvěřoval Ježíši. Zachéus je podobný. Touží vidět, vyšplhá na strom a zjistí něco pozoruhodného – Ježíš ho už dávno vidí a oslovuje ho jménem.

Evangelijní příběhy často ukazují, že Ježíš uměl vidět do hloubky člověka. Viděl tam, kde ostatní viděli jen zločince, a ve svém partnerovi v dialogu viděl lidskou bytost bez předsudků. V setkáních s odstrčenými se zjevuje i smysl křesťanského života. Snažíme se lézt na stromy a vidět Ježíše, ale je to ve skutečnosti On, kdo nás vidí. Snažíme se Ho hledat, a On nás už dávno našel. Jak se píše v knize Zjevení: „Stojím u dveří a tluču.“ To jediné, co musíme udělat, je otevřít mu dveře.

To udělá i Zachéus. Bez jeho iniciativy – kdyby nevylezl na strom – by zůstal jedním z davu a Ježíš by si ho možná nevšiml. Co znamená nechat se Ježíšem vidět? Připravit se na vstup Ježíše do našeho života. Zachéus si uvědomuje, kým je, a to je začátek každého skutečného osvícení. Musíme přijít k Ježíši ne v dokonalosti, kterou nemáme, ale s našimi omezeními, vadami a temnotami.

Máme se smířit s tím, že k němu přicházíme takoví, jací jsme, nebo zatímco sníme o tom, jak se zkrášlovat, abychom ho mohli přijmout, nám život může utíkat mezi prsty. To je okamžik setkání s Pánem. Dostáváme se k jádru pravdy, která může změnit náš život: není to obrácení, které způsobuje odpuštění ze strany Boha, ale odpuštění, které může v člověku obrácení vyvolat. To dokazuje i Zachéus, který rychle se stoupil a přijal ho s radostí ve svém domě – obraz nejen fyzického domu, ale i duchovního. Radost je charakteristickým rysem Ježíšových učedníků.

Vyprávění z Lukášova evangelia lze považovat za evangelium v evangeliu – základně vyjadřuje poselství, kterou Ježíš shrnuje: „Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo.“