Chtěl bych nejprve poděkovat těm, kdo se snaží o to, aby naše země přijala k lékařské péči zubožené děti z Pásma Gazy. Chtěl bych poděkovat všem, kdo se snaží o to, aby naše země poskytla materiální i morální podporu obětem hladomoru v Gaze. Chtěl bych poděkovat všem, kdo apelují na naše veřejné politické představitele, aby se stavěli na mezinárodní scéně proti pachatelům válečných zločinů a zločinů proti lidskosti, ať se dějí z jakékoliv strany. Zejména komunita věřících má od Boha svěřenou prorockou roli. To znamená v duchu biblických proroků pojmenovat zlo zlem a dobro dobrem, ať se to našemu okolí, veřejnému mínění nebo diplomacii mocných líbí, nebo ne. Máme být hlasem těch, kterým je hlas upírán.

Před dvěma lety jsme si ekumenickým a mezináboženským modlitebním setkáním na tomto místě, setkáním se zástupci různých křesťanských církví, ale i Židů a muslimů, připomněli oběti barbarského útoku teroristů na Izrael 7. října roku 2023. Modlili jsme se za zastavení spirály násilí a za propuštění všech rukojmí a zajatců. Po oba následující roky se spirála pomsty, násilí a nespravedlnosti roztáčela nepředstavitelným způsobem a zejména dopadá na civilní palestinské obyvatelstvo, muslimy i palestinské křesťany. Toto násilí je ničím neospravedlnitelné. Nemá smysl se ptát, kdo si začal, protože hrůzy posledních let, včetně toho, co se stalo v říjnu 2023, nejsou počátkem, nýbrž pokračováním dlouhých spletitých dějin nesnadného soužití dvou etnik. K hlavním inspirátorům mého myšlení patří židovští myslitelé Martin Buber a Emanuel Levinas. Oba se snažili o to, aby židovský národ, který byl vystaven genocidě, byl zvláště citlivý vůči násilí na komukoliv a aby se stát Izrael stal příkladem spravedlivého a pokojného soužití Židů a Arabů, muslimů, Židů, křesťanů v zemi, která je nám všem svatá.

Mně zvláštní láska k oné svaté zemi a k národu, z něhož vzešel Ježíš, vedla k celoživotnímu odporu vůči všem formám antisemitismu, který napáchal tolik zla. S velkou bolestí pozoruji, jak dnešnímu nebezpečnému vzrůstu antisemitismu a izolaci Izraele napomáhají především neomluvitelné činy dnešních izraelských politiků. A solidarizujeme se s desetitisíci Izraelci, kteří se vůči nim vymezují. Bolí mě zbabělost a zaslepenost těch, kteří nedokážou po vzoru biblických proroků vidět, pravdivě nazvat a odsoudit zlo, ať se děje kdekoliv, kýmkoliv, na komkoliv, ale zejména na bezbraných, na dětech. Dnešním shromážděním však nesoudíme a nevoláme po pomstě, jen myslíme na všechny dětské oběti, jak na těch několik desítek židovských dětí zabitých 7. října, tak na těch několik desítek tisíc palestinských dětí zabitých, zraněných, zubožených na těle i na duši zločiny v Gaze.

To, co se děje v těchto dvou letech v Gaze, bohužel neskončí tím, co si všichni přejeme – propuštěním všech rukojmí a zajatců a ukončením bombardování a vysídlování, návratem vyhnaných na místa, kde stály jejich domovy a kde jsou pod troskami pohřbeni jejich nejdražší. Dílo smíření a odpuštění si vyžádá zřejmě duchovního úsilí mnoha generací. Křesťané v Gaze i ve světě nemlčí. Papež František každodenně komunikoval s farářem farnosti Svaté rodiny v Gaze, který byl nedávno sám zraněn při izraelském ostřelování kostela a farnosti, v níž je poskytován azyl zejména starým lidem, dětem a lidem bez domova. Po oznámení izraelské vlády, že chce zabrat město Gazu a že se pro Palestince doslova otevřou brány pekla, se tamní řeholní sestry rozhodly zůstat s bezbranými, kteří se evakuovat nemohou.

Papež Lev k tomu řekl, že všechny národy, i ty nejmenší a nejslabší, musí být mocnými respektovány v jejich identitě a právech, zejména v právu žít ve vlastní zemi a nikdo je nemůže nutit k exilu. Oba patriarchové, patriarcha latinského i řecko-pravoslavného patriarchátu v Jeruzalémě, napsali společné prohlášení, cituji: „Neexistuje žádný důvod ospravedlňovat úmyslné a násilné masové vysídlování civilistů. To není správná cesta. Je čas ukončit tuto spirálu násilí, ukončit válku a upřednostnit společné dobro. Zkázy na územích i v životech lidí už bylo dost. Není důvod ospravedlňovat držení civilistů jako v jezerních a rukojmích dramatických podmínkách. Nyní je čas na uzdravení trpících rodin na všech stranách.“ Se stejnou naléhavostí píší oba patriarchové, apelujeme na mezinárodní společenství, aby zasáhlo k ukončení této nesmyslné a ničivé války a k návratu pohřešovaných osob a izraelských rukojmí.

„Na stezkách spravedlnosti je život a v chůzi po ní není smrti,“ čteme v Knize přísloví. Modleme se, aby se všechna naše srdce obrátila, abychom mohli kráčet po stezkách spravedlnosti a života pro Gázu a pro celou svatou zemi. A k tomuto prohlášení mohu dodat jen Amén.