Moji milí, zdravím vás po letní odmlce v této těžké a dramatické době. Musíme dnes mluvit o věcech veřejných. Nesmíme, my křesťané, zavírat oči, vědomí a svědomí před tím, co se děje ve světě i u nás. Musíme o tom otevřeně mluvit, a to i v našich křesťanských společenstvích a shromážděních. Musíme rozeznávat znamení doby a přijímat naši společenskou, občanskou a politickou odpovědnost. Naše víra nesmí být opiem, nějakou uklidňující a uspávající drogou. O tom jasně hovoří sociální nauka církve, sociální encykliky a proslovy papežů naší doby.

Zejména v době hřmotu války blízko našich hranic a předvolební propagandy populistů, nacionalistů a politických extrémistů nás evangelium vyzývá k bdělosti, procitnutí, odolnosti vůči lži a strachu. Připomínáme si verše, které v předvečer poslední světové války napsal František Halas a které znějí velmi aktuálně: „Zavraty našich řek, zní tvrdá kopyta, zavraty našich řek, kopyty rozrytá je zem, a strašní jezdci zjevení mávají praporem, je lehké listí vavřínu a těžký padlých stín... Já vím, já vím, jenom ne strach, jen žádný strach. Kůň bronzový, kůň Václavův se včera v noci třás a kníže kopí potěžkal. Myslete na chorál, malověrní, myslete na chorál.“

Na tuto neděli připadá slavnost sv. Václava, hlavního patrona českého národa. Připomínáme si světce, jehož svatořečení se stalo pro náš národ a naši zemi branou k definitivnímu přijetí do rodiny evropského Západu, do kultury západního latinského křesťanství. Připomínáme si ho v době, kdy v Evropě nutně potřebujeme jednotu, aby mohla čelit největší hrozbě agrese barbarského diktátorského režimu od poslední světové války.

Množství z nás vidělo jeden z nejpůsobivějších filmů posledních desetiletí, film Králova řeč, a dobře si pamatujeme závěrečnou scénu, v níž britský panovník přes svůj hendikep řeči do tónu sedmé Beethovenovy symfonie oznamuje národu začátek války. Ano, Evropa je znovu ve válce. Nedaleko našich hranic probíhá ruská invaze, která si vyžádala už statisíce mrtvých na obou stranách a nyní vstupuje do další fáze. Nedávné vojenské provokace Ruska na hranicích s Polskem a na dalších místech jsou zřejmou zkouškou solidarity Západu a schopnosti se sjednotit a bránit.

Nesmíme propadat strachu, zbabělosti, iluzím a lžím, které jsou zbraní nepřítele. Naše země je už dlouho vystavena hybridní válce dezinformací. Některé politické subjekty, které si nyní ucházejí o hlasy v dosud svobodných parlamentních volbách, jsou pátou kolonou nebezpečné ruské politiky. Ti, kteří si pohrávají s myšlenkou vystoupení z Evropské unie a NATO – řekněme to jmenovitě – hnutí Stačila a koalice SPD, nahrávají ruským geopolitickým záměrům a vedou náš stát k politické a ekonomické sebevraždě.

Církev je ústy svých úředníků, představitelů, biskupů obvykle zdrženlivá, pokud jde o konkrétní stranickou politiku před volbami. A je to dobře. Jsou však chvíle, kdy odpovědní křesťané mají nejen právo, ale i povinnost zaujmout jasné stanovisko, pokud jsou ohroženy základní hodnoty při politickém rozhodování. V naší zemi to statečně dokázali biskupové Beran a biskup Tomášek.

Jistě si každý musí při volbách zcela sám rozhodnout, svobodně, podle svého vlastního svědomí. To musí i církev respektovat. Ostatně církev nemá v politickém životě naší země žádnou moc, žádné prostředky kromě síly argumentu ve veřejném prostoru. A někdy musí vstoupit do veřejného prostoru a jasně nazvat zlo zlem a inspirovat ke společnému hledání dobra.

Vážím si toho, že naše biskupská konference se letos vyjádřila adresně: „Nevolte hnutí Stačila,“ protože za ním stojí síly, které chtějí zase omezit svobodu církví a náboženství a podřídit ji nám už známé kontrole státu. Ovšem, řekneme-li A, musíme říci i B. Nesmí nám jít pouze o svobodu církve, nýbrž o dobro celé společnosti. To byla hlavní myšlenka desetiletí duchovní obnovy v osmdesátých letech.

Nesmíme se starat jen o naše zájmy, musíme hájit dobro celé společnosti. A dnes zpětně vidím, že to desetiletí duchovní obnovy bylo jakousi avantgardou toho, k čemu vyzývá papež František. Myslete na celek, jděte společnou synodální cestou. Hnutí Stačila neohrožuje jen náboženskou svobodu, ale stejně jako extremistická seskupení pod vlajkou SPD, obě tyto nepřiznané koalice ohrožují samu existenci svobodné demokratické České republiky, když v této kritické době zpochybňují naše pevné spojení se Západem v EU a v NATO, protože tyto instituce jsou naprosto zásadní zárukou naší bezpečnosti.

A pokud hnutí ANO vůbec připouští možnost spoluvládnutí s SPD či Stačila, je také hlas pro ANO nezodpovědným krokem. Není správné naletět na sliby pana Babiše. Představme si, co by znamenalo pro mezinárodní prestiž naší země, kdyby místo Petra Pavla, který nás v této době skvěle ve světě reprezentuje, byl v čele státu člověk, který se točí jako korouhvička podle posledních průzkumů veřejného mínění a považuje stát za svou soukromou firmu.

Nadcházející parlamentní volby jsou zkouškou občanské zodpovědnosti a prozíravosti každého z nás. A jejich výsledky ukážou mravní a duchovní stav naší společnosti. Ukážou, zda si opravdu zasloužíme svobodu a demokracii, za kterou bojovaly generace opravdových vlastenců proti nacismu a komunismu. Nejít k volbám a nevolit demokratické proevropské strany, i když vidíme jejich slabiny, je projev morální nezodpovědnosti, protože tím zvyšujeme šance právě těch druhých.

Ano, i demokratické prozápadní strany, tedy SPOLU, STAN i Piráti, nejsou ideální. I vůči nim já sám mám výhrady, ale budu mezi jejich voliči a tím zabráním zlu, které by znamenala dominance druhé strany politického spektra. Ano, i tyto strany, SPOLU, STAN a mladí jistě budou volit i Piráty. Ano, i v těchto stranách jsou lidé, s kterými nemohu souhlasit, mají ve svých programech některá hesla, s kterými nemohu souhlasit, která mají být předmětem debaty, ale aby byly předmětem svobodné debaty, pak je třeba volit tyto demokratické strany.

Tomio Okamura, představitel toho seskupení extremistických stran a hnutí, už dal jasně najevo, že budou usilovat o zrušení těch demokratických stran, tedy víme, jaké kroky směrem k autoritativnímu státu by následovaly, kdybychom volili tyto lidi. Můžeme jasně vidět, jak vítězství populistů na Slovensku a v Maďarsku devastuje po všech stránkách tyto země, rozvrací pilíře demokracie, svobodu médií, soudů a výsledkem je, kromě jiného, vysoká emigrace zejména mladých, vzdělaných lidí z těchto zemí.

Kdyby u nás dominovalo populistické hnutí ANO a dokonce připustilo k vládě uskupení jako je hnutí Stačila a zejména SPD, pak by to znamenalo, kromě mnoha jiných negativních důsledků, ztrátu největšího bohatství naší země, kterým jsou otevřené hlavy a vzdělané mozky mladé české generace.

Dlouho jsem v modlitbě zvažoval, zda mám v úvaze na svátek sv. Václava dát tolik prostoru tématu, které mne tíží na mysli a na srdci. A vím, že nejen moji. Jistě to vzbudí nesouhlas. A nakonec vám předkládám tyto mé starosti tak, jak mi to káže moje svědomí. To vše řečené i nevyřečené bych rád shrnul slovy básníka: „Jenom ne strach, jen žádný strach. Mysleme na chorál, malověrní, mysleme na chorál.“ Amen.

Sestro a bratře, v této dramatické době velkých zkoušek prosíme Pána za přímluvu svatého Václava i všech našich národních patronů, i všech, kdo nás předešli ve znamení víry. A prosíme slovy: „Pane, smiluj se.“

Prosíme tě, Pane, za mír a spravedlnost na celém světě. Pane, smiluj se.

Prosíme tě za ty, kteří trpí násilím na Ukrajině, v Gaze a na všech jiných místech zkrvavených násilím a zlobou. Pane, smiluj se.

Prosíme tě, aby jsi těm, kteří mají velkou odpovědnost za osudy států a národů, dal rozum. Pane, smiluj se.

Prosíme tě, aby si každý z nás uvědomil svoji občanskou zodpovědnost. Prosíme za to, aby všichni lidé, kteří milují demokracii přes všechny výhrady, přišli k volbám a volili demokratické strany. Pane, smiluj se.

A toto vše vložme do modlitby, kterou nás naučil náš Pán: „Otčenáš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé je království i moc, i sláva na věky. Amen.“