Moji drazí, je něco povzbudivého v dnešním Božím slově. Sice to začalo dost nebezpečně a dramaticky, když je apoštol Pavel kamenován, ale dobře to dopadlo. A Pán Ježíš mluví o pokoji, který odevzdává svým učedníkům. Lze se mnoha slovy zamýšlet nad tím, jaký přesně je pokoj, o kterém Ježíš mluví. Já jsem si vzal inspiraci od kardinála Špidlíka, který rozebírá jakousi stoickou poučku, mohli bychom říct si takovou čtyřčlenku. Líbí se mi to, protože je to docela praktické.

Jsou vášně v lidském životě, a to je rozkoš, smutek, žádostivost a strach. Samozřejmě bychom to mohli vyjmenovávat v různých jiných seznamech, ale teď jde o tyhle čtyři, protože ty jsou prostě svázány s tím, co prožíváme. Buď prožíváme něco hezkého a příjemného – to je rozkoš, nebo zase prožíváme nějakou nepříjemnost, protivenství – to je ten smutek. A to se týká budoucnosti. Buď očekáváme něco krásného a příjemného, na co se těšíme – to je žádostivost, anebo zase něco nebezpečného, z čeho máme strach. Čili to, že prožíváme tyhle čtyři vášně, mi přijde jako docela normální věc, normální součást našeho života. Jde jen o to, aby žádná z těch vášní nepřevážila, aby nepřevzala kontrolu nad námi, nad naším vnitřním životem.

A právě k tomu je dobré si uvědomit, že to všechno je naše vnitřní reakce na to, co nás potkává, ať už příjemného, nebo nepříjemného. S tím se do určité míry můžeme naučit pracovat nebo dokonce bojovat, abychom byli vyrovnanější. Ale protože jsme křesťané, můžeme to prožívat spolu s Ježíšem. Dokonce bych řekl, že jak se říká, máme nést Ježíšův kříž, nebo že Pán Ježíš nám pomáhá nést náš kříž. Tím je to možné propojit.

Slyšeli jsme v prvním čtení něco o tom, že do Božího království projdeme skrze mnoho útrpení. Otázka je, jaký překlad si zrovna vezmete do ruky. Ale skrze mnohá útrpení vejdeme do Božího království. Zní vám to smutně, nebo optimisticky? Když zrovna prožíváme něco těžkého, něco, co nás trápí, něco nás tlačí k zemi? No tak dobře, protože skrze to všechno projdeme do Božího království. To je přece útěšné.

Vím ovšem, co právě v tuhle chvíli trápí vás. A jestli je to nějaký velký problém, tak se omlouvám, že to všechno vidím dneska nějak jednoduše. Ale co jiného je nést kříž, než to, co každý den prožívám, ať už je to rozkoš, smutek, strach nebo nějaká touha, žádostivost. Prožívat to všechno s Kristem, s ním to nést, i kdyby ten kříž se zdál být opravdu těžký. Protože jít s Kristem znamená jít cestou, která vede do Božího království. Byť i přes mnohá ta trápení a strasti a protivenství, jak už to tak v životě bývá. Ale už to máme nějak pojmenované. Už víme, že tím vším život nekončí. Život začíná tam, kde to všechno jsme schopni prožívat a nést spolu s Kristem.