4. 5. 2025, Mons. Tomáš Halík, Evangelium: Jan 21,1
⚠️ Pozor! Jedná se o neoficiální neautorizovaný přepis, vytvořený pomocí umělé inteligence. Přepis tedy nemusí odpovídat originálu.
Po jménu 40 dní poslavnosti z mrtvých vstání nám liturgie připomíná dobu, kdy se do vědomí učedníků pomalu a obtížně prolamuje poznání, že Ježíšův příběh neskončil na Kalvárii. Nejbrž novým, překvapivým způsobem pokračuje v jejich životech, v jejich obnovené víře, a to proměněným a proměňujícím způsobem. Tajemství vzkříšení není něco, co zlehčuje kříž, banalizuje smrt a odstraňuje jizvy po hřebech. Vzkříšení není laciný happy end Ježíšova života. Žádný jednoduchý návrat zemřelého do tohoto světa a života. Je to proměna. Ježíš je po průchodu smrti natolik jiný, že ho na první pohled nepoznávají ani jeho nejbližší. Nemohou se zbavit pochybnosti, je to on, nebo je to jen přelud. Dnes bychom řekli projekce přání. Petr se musí vrhnout do vln nejistoty, aby se přesvědčil, zda Janova intuice „Pán je to“ není pouhá iluze.
Už jednou jsme četli o tom, že se Petr vrhl do vln, aby se přesvědčil, že vidí Krista, a ne nějakého ducha, nějaké strašidlo. Tehdy Petr, jako vždycky, projevil horlivost, která se v zápětí ukázala jako nezralá. Na otázku, za koho pokládá Ježíše, okamžitě odpověděl: „Ty jsi Mesiáš,“ ale za chvíli se ukázalo, že za jeho jasně správnou odpovědí se skrývala dobová představa Mesiáše jako vítězného krále, k němuž už nepatří žádný kříž, utrpení a smrt. Na Ježíšovo vybídnutí sice vstoupil na hladinu, ale protože byl brzy zachvácen strachem o sebe, začal se topit. Při poslední večeři se holedbal, že půjde s Ježíšem i na smrt, ale za pár hodin ho ze strachu o sebe třikrát zapřel. Nyní, když slyší „Pán je to“, skočí do vody a plave k němu.
Když čtu český překlad tohoto evangelijního úryvku, musím se usmívat nad puritánstvím překladatele, který větu originálu, že Petr byl nahý, cenzuruje do podoby, že byl oblečen nalehko. Připomíná mi to puritánství jednoho papeže, který množství nahých postav na Michelangelově zobrazení Posledního soudu nechal přemalovat kalhoty. Jeho nástupce to zase napravil. Poznámka, že Petr byl nahý a přehodil přes sebe plášť, paradoxně, když skočil do moře, podobně jako řada dalších detailů evangelijního textu, není totiž vůbec bezvýznamná. Je to narážka na Adama, který na Hospodinovu otázku, kde je, odpovídá, že se skrývá, protože se stydí za svou nahotu. Podobně Petr se stydí za svůj hřích trojího zapření, který obnažil jeho slabost a zranitelnost. Narážka na Petrovo zapření se v tomto textu záhy objeví podruhé. Petr se zarmoutil, když mu Ježíš otázku „Miluješ mě?“ položil třikrát. Trojí zapření má být uzdraveno trojím vyznáním lásky.
Láska tu není emoce, nejbrž závazek, vztah, který zavazuje. Ještě jednou bude Petr zavázán, přepásán, spoután, až bude veden na smrt. Tehdy se skutečně splní to, co Petr prohlásil při poslední večeři. Ale musel k tomu ještě dozrát. Když se Petr setkal s Ježíšem poprvé a Pán ho poprvé povolal ke službě, přirovnal tuto službu k práci rybáře. To, co bylo dotud Petrovou profesí, se mělo stát metaforou pro jeho budoucí poslání. Při druhém povolání Ježíš použije jinou metaforu, profesi pastýře. V Ježíšově době a v jeho prostředí měly obě profese něco společného. Vyžadovaly trpělivost, ale také odvahu. Rybář na rozbouřeném moři i pastýř stáda, které napadali vlci, potřebovali statečnost a obětavost.
Nicméně scéna druhého povolání ukazuje, co Ježíš především očekává od těch, kterým svěřuje službu. Neptá se na Petrově vědomosti a ctnosti. O těch i nám už evangelium řeklo mnohé, bez cenzury a přikrašlování. Ono magis (více), vzpomínané sv. Ignácem z Loyoly, a magis v klíčové větě duchovních cvičení se týká lásky. „Miluješ mě více?“ Magis (více) znamená nejen porovnání s druhými. Kdo může říci, že miluje více než druzí? Snad jen ten, kdo vydává za druhé svůj život. Magis znamená růst, vývoj, dynamiku, zrání. Prosme o lásku, která stále roste a zraje. My nikdy nemůžeme říct, že jsme na této cestě už udělali dost. Náš Pán ví všechno. I o nás. Kéž bychom na konci naší cesty, až budeme tázáni, nakolik náš život a naše víra byla projevem lásky, mohli říci: „Pane, Ty víš všechno. Znáš moje slabosti, mé zapření, selhání, mou nahotu, ale víš také to, že jsem Tě miloval a miluji.“ Amen.