Myslím, že ten dnešní svátek je skutečně velice krásný. Vždyť početí dítěte je vždy něco krásného. Sv. Bernard v jednom svém kázání o Marii, když komentoval ten dnešní úryvek evangelia, napsal: „Podívejte se na ni, na mladou dívku, která ví, že se její život ocitl na křižovatce. Celá historie se nachází na křižovatce. Bůh ji žádá, aby se v našem světě stala boží branou do nebe.“ Jsou to bezpochyby pěkná slova, která zachycují podstatu toho, co dnes slavíme. Protože ten evangeljnní úryvek, který jsme četli, celý ten dnešní svátek – zvěstování – nám vypráví právě o tomhle zlomovém okamžiku dějin, života, který ale vstupuje do života každého z nás. A přitom se všechno odehrává v úplné všednosti, v žádné nádheře, v každodennosti.

Anděl zaklepe na dveře obyčejné dospívající dívky ve docela malém provinčním městě Nazaret, které se tak ale stane oním pomyslným pupkem světa. Vždyť právě v tomhle malém domku, v tomto malém městečku, zasazeném do skalnatého svahu, kde si lidé přirozeně stavěli jeskyně a příbytky, se právě spojí nebe se zemí. Protože se Bůh, možná už unavený tou naší neschopností nás lidí správně chápat, rozhodl přijít a vyprávět svůj příběh osobně. Možná proto, že ta dlouhá historie jeho přátelství a náklonosti k izraelskému lidu nakonec nevedla ke svému cíli. Možná právě proto se rozhodl stát jedním z nás, člověkem. A žádá tuhle obyčejnou, prostou dívku, Marii, aby se stala jeho matkou. Skromně negramotnou dívku z porobené země někde na okraji světa.

A já si teď dovolím trošku zaspekulovat. Někteří lidé to nevidí rádi, protože mají tu naši víru prostě rádi pěkně nalinkovanou. Ale my vlastně vůbec nevíme, zda před touhle Marií nebyly ještě jiné dívky. My nevíme, zda před naší Marií byly jiné dívky, které nedokázaly to, co ona. Které řekly svoje „ne“. Ale my víme, že tahle Maria, tu kterou si připomínáme, řekla své „ano“. A díky tomuhle „ano“ k vám teď přece mohu promlouvat. Díky tomuhle „ano“ můžete vy, kteří Boha hledáte, naslouchat.

Víte, čeho všeho se vlastně musela vzdát ve svém životě? A možná ty dívky, které Bůh oslovil před ní, jestliže tedy nějaké byly, se možná nedokázaly vzdát vůbec ničeho. A možná měly jenom strach. I Maria se bála, jak jsme o tom dneska četli. I ona měla jako každá dospívající dívka bezpochyby své vlastní sny a představy o životě. A přesto se nakonec odvážila a přijala za svůj ten velký sen, který měl Bůh o ní. A dokázala říct své „ano“. Možná právě v tomhle by měla a je inspirativní pro život každého z nás.

Protože každý z nás, jak tady je, má bezpochyby své plány a sny, své představy o tom, jak ten svůj život prožít. Smutná pravda ale je, že ne všechny ty naše životní cíle a ambice jsou pro nás tím nejlepším. Některé naše sny se ukáží jako neužitečné a některé dokonce jako škodlivé. A některé můžou skončit jako noční můry a vést ke katastrofě. Možná jsme v životě usilovali až dosud pouze o naplnění svých vlastních snů a ambicí. Možná nás naše studia, práce, budování kariéry, všechny ty úspěchy, majetek nebo vztahy připravily o soustředění, energii, pozornost. A možná jsme si ani nedokázali všimnout nebo neměli čas si toho všimnout, že přece Bůh má o každém z nás svůj vlastní sen. Měl ho o Marii, proč by ho neměl mít o každém z nás.

A tak se možná na chvíli zastavme a zasněme se. Jaký je boží sen o vašem životě? Já vám to neřeknu. Na to musí přijít každý z vás. Každý z vás se musí vydat na tu dobrodružnou cestu hledání. A tak se učme naslouchat moudře Bohu a svému životu. Vnímejme, buďme pozorní. Právě tak člověk nachází odpovědi. Nebude to snadné. Ani pro Marii to nebylo. A nebude to rychlé, ale usilovat o boží sen je to největší dobrodružství, které kdy v životě zažijeme.

Vybereme si tedy pro svůj život ten sen boží? Nebo si vybereme ten svůj, někdy malý, egoistický sen? Anebo nakonec necháme někoho jiného, aby nám svůj sen vnutil? Boží sen pro váš život je nekonečně lepší než cokoliv, co byste si mohli vymyslet sami. A jestli o tom pochybujete, zeptejte se Marie. Ona o tom ví své.