Moji milí, Písmo nás nabádá, abychom se nebáli a nestyděli vyznat svou víru před lidmi, když je to třeba. Ale vyznání ústy samo nestačí. Podobně jako nestačí volat „Pane, Pane.“ Vyznání ústy vede ke spáse, pokud člověk věří v srdci. Co to znamená věřit v srdci? Je to něco jiného a mnohem víc než pouhý souhlas s články víry, jak to kdysi stálo v katechismech. Mnohé články víry, a zejména zmíněná víra ve vzkříšení, jsou tajemství, k nimž rozum sám nemá přístup. Je třeba otevřít hlubší dimenzi našeho života, než je pouhé racionální uvažování.

Také ovšem nejde o nějaké emocionální prožívání víry. Srdce v Bibli není sídlo emocí, nýbrž sám střed naší existence. Víra, která vede ke spáse, není ani náboženské přesvědčení, není to žádná ideologie, světový názor, ani nějaká sentimentální nebo zmanipulovaná rozjuchaná zbožnost na stadionech. Je to existenciální víra, zhluboka vycházející orientace celé naší existence, proměňující síla. Je to otevřenost vůči daru, který je vložen do našeho života. Jako je zrnko, jehož viditelnější podoba odumírá, ale to vnitřně roste, proměňuje se, zapouští kořeny a vydává v pravý čas klas. Je to živá víra a co je živé, roste, mění se zraje.

Když jsem byl dítě, mluvil jsem a myslel jako dítě, říká sv. Pavel, ale když jsem dospěl, odložil jsem to, co bylo dětské. Během lidského života, ale i v dějinách církve dochází ke zlomovým okamžikům, k nutnosti překročit nový práh. Výzva papeže Františka k synodální reformě, k novému způsobu, jak být křesťanem a jak být církví v dnešním světě, je takový příhodný čas, kairos, který nesmíme promarnit. V době postní v liturgii slyšíme, že nyní je čas příhodný, nyní je doba spásy. Vydáváme se na cestu k Velikonocům.

Každoroční slavení Velikonoc a celého velikonočního okruhu od Popeleční středy až po slavnost seslání Ducha Svatého je nová příležitost nově a hlouběji porozumět jádru, srdci naší víry. Základní poselství křesťanství, velikonoční zvěst o vzkříšení Krista, je zvěstí o tom, že Ježíšův příběh je otevřený, že neskončil na Golgotě, na kříži, v hrobě, ale pokračuje v dějinách, v našich životech, v našem svědectví víry. Bolest, kterou zakoušíme v srdci, když jsme solidární a empaticky s utrpením v našem světě, je účastí na kříži. A každý okamžik, kdy otvíráme svůj život živému Kristu, je pokračováním jeho vzkříšení v našich životech a v našich dějinách.

Když dovolíme Kristu vejít jen do povrchních oblastí našeho života, když se naše víra stává jen ideologií, zvykem, folklórem nebo zbraní do kulturních válek, když je jen sentimentem nebo emocí, pak je to víra nezralá, která musí odumřít, aby nebránila svobodnému růstu Kristova života v nás. Cílem je to, co vyjadřuje svatý Pavel: „Nežiji už já sám, ale žije ve mně Kristus.“ Naše malé, nezralé já a jeho styl náboženství odumírá, abychom mohli objevit ono hlubší, ono hlubší já, které je klenem našeho života, které je Kristovo svatyně; to je ono srdce, tam je těžiště naší existence.

Papež František nikoliv náhodou věnoval poslední encykliku úctě k Ježíšovu srdci a vztahu našeho srdce k onomu středu všech srdcí a odvěké touze všeho tvorstva. O tomto tajemství mluví jedna z nejhlubších a nejkrásnějších modliteb, litanie k srdci Ježíšovu. „Vnější člověk má vnějšího Boha, vnitřní člověk má vnitřního Boha,“ říká mistr Eckhart, jeden z nejhlubších myslitelů křesťanství, kníže mystiků. Kdo žije na povrchu, ten má Boha, který je pouze projekcí jeho přání a strachu.

O povrchní zbožnosti povrchních lidí velmi tvrdě, ale pravdivě, mluví velcí kritici náboženství jako Feuerbach, Nietzsche, Freud či Marx. Jeden pronikavý americký teolog navrhl texty ateistických kritiků náboženství jako postní čtení pro křesťany. Půst je příhodná doba pro očistu naší mysli od idolatrie, od karikatur víry. Když se spustíme z povrchu do hloubky, když proměníme své smýšlení a jednání, když se nebudeme fixovat na to, co nás poutá a nesvobodní, objevíme ono vnitřní centrum naší existence, srdce, v němž působí síla Kristova vzkříšení. První krok je ztišení a naslouchání. Odvraťme se od hluku reklam a ideologií k osvobozujícímu hlasu evangelia. To je velký program nejen na postní dobu. „Uslyšíte-li dnes jeho hlas,“ čteme v Písmu, „nezatvrzujte svá srdce.“ Amen.