Elitní lidé, kteří jsou ještě nedobří, probouzejí smysl odpovědnosti za nesprávnou spravedlnost. A ti, kteří by byli pouhými svědky a součástí toho světa kruté moci, svět je chválil a nezbytal. Jestliže svět postaví odpor, není to náhodou, že se to děje kvůli nástrahám. Myslím, že opět nějaká matka se něčemu podobala – opět jenom balónu – a která probuzená udělala svědectví nové generace všechno. Každý chtěl probudit svědomí a touhu po svobodě a spravedlnosti vůči tehdejší ruské okupaci a ukázat, že to, abychom se morálně nezpronevěřili a neustupovali před zlem, je pro něj důležité. Stal se pochodníkem, který podněcoval naše svědomí, protože jsme si mysleli, že to je minulost, zmarněný život. Pro nás, kteří jsme před těmi dalšími 20 lety tlaku, co se nazývá "normalizace", chodili na místa, kde nám hrozili a kde nám slibovali, jsme se vždy vzpomněli na jeho odvahu a řekli jsme si: už k němu ne, už k němu se nesmíme nechat zlomit. Jeho příběh nás zavazuje, i když se zdá být minulostí, protože probouzel svědomí určité společnosti.

Pak po 20 letech přišlo k revoluci. Dvacet let po upálení Jana Palacha se konal Palachův týden, který byl začátkem dění, jež vyústilo v listopadu roku 1989, kdy přinesla i své viditelné plody. Na Slovensku mnoho lidí projevilo svou touhu po demokracii a svobodě ve svíčkové manifestaci na Velký pátek roku 1988. Potom v listopadu 1989 občanské fórum a Verejnosť proti násiliu svolali velké demonstrace na náměstí českých, moravských a slovenských měst a řekli jsme si, že jsme s vámi, buďte odvážní. V té velké jednotě jsme řekli: ne, to se tady tady dít nebude. To se stalo i po vraždě Jána a Martiny. Lidé vyšli do ulic a postavili se mafii, která se zviditelnila v tehdejším premiérovi Ficovi a těm, kteří byli jeho spojenci. A nyní znovu přicházejí k moci na Slovensku a znovu zkoušejí krok za krokem narušit to, co jsme vybudovali v listopadu 1989 a oslabují základy demokratické a svobodné společnosti. To je extrémně nebezpečné. Je to veliká zrada všech, kteří bojovali za svobodu a demokracii na Slovensku. Právě nedávno, krátce po této vraždě, se znovu probouzí vědomí odpovědnosti a demokracie a probouzí odpor vůči určité cynické moci. A to není jen motivace pro ty, kteří byli v tomto zápase féroví a také pro solidární podporu.

Na Slovensku dnes probíhá součást velkého vzestupu populismu a fašizujících sil. Ano, neustavené rány se stále otvírají. Neustavené rány slovenské mentality, včetně katolického fašismu třicátých let, se znovu objevují a znovu to, co tam bylo kdysi nebezpečné, se hlásí o slovo. To, co se děje na Slovensku, je velké varování pro nás. My si myslíme, že naše demokracie přeci jenom vybudovala určité ochrany, určité zábrany vůči návratu totalitních praktik, ale nesmíme na to spoléhat. Mysleli jsme si, že demokracie je pevná. My, země s dlouhou tradicí moderní demokracie, ale vidíme, že tomu tak není. Populismus a fašizující prvky opět získávají slovo. To, co se děje v našem světě, je skutečně znepokojující. Mnoho lidí v této době plné úzkostí probouzí strach a populisté ten strach využívají. Lidé jsou zmateni, znejistěni a obrací se na ty falešné proroky, kteří ukazují na nesprávné cíle změn. To je velmi nebezpečné a musíme proti tomu skutečně jasně a rozhodně vystupovat.

Součástí této výzvy je také odpovědnost církve – nazývat zlo zlem a dobrem probouzet světlo. Naše setkání je tedy setkáním motivace a solidarity. Všichni lidé, kteří obětovali své životy, Jan Palach, Ján a Martina, ti se nechtěli stát světlonoši pravdy o společnosti a obětovali své životy. Tato oběť nás zavazuje, každý z nás se musí cítit zavázán tím, že oni obětovali to nejcennější – své životy. Krev těch, kdo se obětovali, volá po spravedlnosti. A oslovuje to i naše srdce, naši odvahu. Prosím, nebuďme hluší, nebuďme lhostejní. Je velmi důležitý čas. Neutíkejme ve strachu, neutíkejme v rezignaci, buďme silní a pevní.

www.hradeckralove.org