Moji milí, asi pochopíte a omluvíte mě, že dneska nebudu mít velmi připravené kázání, protože máme turbulentní čas i pro naši farnost. Od rána do pozdní noci vyřizuji nejrůznější korespondenci, vzkazy, telefonáty a čtu spoustu věcí, které někteří, kteří mi je měli číst, asi moc nečtou. Tak to musím číst já a naslouchat a přemýšlet.

Máme takovou malou potopu ve farnosti a musíme prostě postavit tu bárku, abychom tu potopu překonali. Čekáme na tu holubičku Ducha svatého, až nám přinese zase znamení, že už se blíží souš. Tady máme občas potopy, ale nejsme sami – tyto potopy jsou všude kolem nás, je toho nějak moc v této době, je toho nějak moc těch potop. Musíme se prostě držet a modleme se.

Tohle je zajímavé evangelium. Ježíš se ptá, kolik toho bylo, a oni řeknou sedm, a pak kolik toho bylo, dvanáct. To jsou symbolická čísla, pravděpodobně smysl toho textu. Jsou to čísla plnosti – sedm dní stvoření a tak dále, a dvanáct kmenů Izraele, od toho dvanáct apoštolů. Ježíš odkazuje k těm číslům. Každé hebrejské písmeno mělo nějaký numerický ekvivalent a to byla specialita různých rabínských škol, které hledaly skrytý smysl v numerice.

To my tolik neděláme, ale skoro každá číslovka v Bibli má nějaký další symbolický smysl. Jak se mluví o prorokyni Aně, když přinesl Ježíše malého do chrámu: sedm let byla vdaná, pak jí bylo 84 let, což je dvanáct krát sedm. Pořád jsou tam tyto čísla plnosti, což zřejmě značí ten čas plnosti. Stejně jako při rozmnožení vína – přichází mesiánský čas vína, proto je toho vína tolik. Tady zase nastává ten čas plnosti, nový čas. To je asi smysl toho textu, ale nejsem s ním úplně jistý.

Když čteme písmo, občas člověk slyší, že "ještě nechápete". Mnoho věcí, které se dějí kolem nás, stále slyším Ježíšova slova: "ještě nechápete". Musíme ty věci nějakým způsobem stále nově a hluběji chápat. To je to, nad čím já hodně teď pracuji a často o tom mluvím. Náboženství není jenom to "religare", tedy znovu spojovat, ale i "religere", znovu číst, ta reinterpretace. Číst ty věci ještě jednou, pochopit hlubší smysl. To se týká písma, ale i našeho života. Úlohou náboženství dnes je "religere", "relectere", tedy ještě jednou hlouběji přečíst a lépe porozumět. To je naše úloha – lépe porozumět tomu, co se děje okolo nás.

Mnoho lidí je se vším brzy hotových, chápou to emocionálně, prvoplánově. To není dobře. Je třeba, abychom se učili kontemplativnímu přístupu ke skutečnosti a podívali se trošku hlouběji, na nějaké hlubší kořeny. Těch prvoplánových reakcí je kolem nás strašně moc. Nesmíme si nechat vnutit žurnalistický nebo ideologický přístup. Musíme o věcech více přemýšlet.

Takže já teď, se vším, co se děje ve farnosti a kolem ní, bych strašně potřeboval zmizet někam do ticha, klečet před Hospodinem a ještě víc bušit na boží bránu, aby mě ukázal a nám ukázal, jak se máme zachovat, jak to máme chápat, co máme dělat. Prvoplánové reakce jsou vždycky špatné. Pořád slyším: "Ještě nechápete." Snažme se pochopit věci, snažme se jim nějakým způsobem rozumět.

A spolu – to je vlastně smysl synodálního. Chápejme to spolu, hledejme to spolu. Synodální postup znamená, že se lidé sejdou, naslouchají jeden druhému a je tam prvek ticha, kdy to člověk musí v sobě nějakým způsobem zpracovat. To je strašně důležité. Myslím, že církev by měla být školou právě tohoto hlubšího přístupu. Umět se zamyslet, ztišit, nechat ty věci hlouběji k sobě přijít, aby naše reakce byly zralé. Svět je plný nezralých prvoplánových reakcí, a to prostě není náš úkol.

Takže mnohé věci, které k nám přicházejí, přemýšlejme o nich společně, mluvme a snažme se lépe pochopit, o co vlastně jde. Někdy jde o věci trochu hlubší, než je vidíme na první pohled. Vidět souvislosti, vidět širší kontext, to je asi naše úloha.

Prosíme Ducha Svatého, aby nám dal ducha moudrosti a toho "interlégere", inteligence víry. To je "interlégere" – číst mezi řádky. Ještě se podívat na věci jinak. Od toho je ta inteligence – máme mít inteligentní víru.

Tak, amen.