Dnes jsme v evangeliu slyšeli Lukášovu verzi blahoslavenství. Je to, na rozdíl od Matouše, jen jakási syntéza celé té obrovské Matoušovy kapitoly o kázání na hoře.

Víte, já bych vám chtěl na začátek položit otázku: Co musíme jako lidé dělat nebo udělat proto, abychom byli skutečně šťastní? Dobře se nad tou otázkou zamyslete, vždyť touha po štěstí je přece nějaký skrytý motor, který nás každý den pohání. Ale jak ho vlastně dosáhnout? Odpověď je možná zdánlivě jednoduchá a každému hned po ruce. Stačí zapnout telefon, pustit si televizi, rozhlédnout se kolem sebe na ulici. Vždycky se najde někdo, kdo je připraven vám ho prodat. Seznam by byl asi nekonečný a každý si může udělat svůj vlastní. Šťastný jsi, když máš dobrou postavu, když se udržuješ v kondici a jsi zdravý, když máš dobrou práci, hodně peněz, když máš šarm, jsi dobrý v posteli, když máš hezkou ženu nebo milenku, krásné auto, krásný dům atd. Vždyť přesně tím a něčím podobným nás vlastně reklamy bombardují každý den.

A já znám také spoustu lidí, kteří tomu i věří. Říkají si: Nejsem šťastný, protože nejsem třeba dost hezký, nemám dost peněz, nemám tu práci, kterou bych zrovna chtěl, a manželka taky není žádná sexbomba. Ale kdybych změnil práci, vyhrál v loterii, možná se rozvedl, našel si někoho mladšího anebo volil ty správné politiky, tak ano, možná pak určitě budu šťastný. Opravdu věříme, že právě v tomhle spočívá tajemství a štěstí člověka? Opravdu věříme, že právě tady nás dovedlo několik desítek tisíc let hledání a touhy po štěstí?

Petr a Ondřej opustili vše, aby se stali rybáři lidí. Opustili, co je svazovalo. A pak, po několika měsících putování po Galileji s Ježíšem, při příběhu na břehu jezera, kde to pro ně všechno začalo, jim i nám Ježíš prozradil tajemství skutečného štěstí. Jistě i Bůh k tomu má přece co říct. A jestliže to je On, kdo nás stvořil, snad také On nejlépe ví, jak fungujeme a co nás skutečně činí šťastnými. A tak začíná Ježíš svá blahoslavenství.

Ale naše nadšení je asi záhy utlumené, když po tom blahoslavenství slyšíme „chudí, hladoví a plačící“. Blahoslavenství, když vás lidé nenávidí a pronásledují? Opravdu Ježíš prohlašuje za šťastné ty, kdo v životě trpí? Ty, kteří jsou tím životem biti? Možná přece jenom mají pravdu ti křesťané, kteří tvrdí a myslí si, že život je jenom bolest, slzavé údolí, že do Božího království se musíme protrpět. Ale pak možná, kdo ví, snad se jednou dočkáme odměny.

Přiznejme si, že možná občas smýšlíme podobně. Ale vážně si myslíme, že nás Bůh zkouší tím, že na nás sesílá neštěstí, nemoci a zármutek? Který otec by něco takového udělal svým dětem? Jistě, že ne. Nejsme požehnaní a šťastní, protože jsme chudí, hladoví, plačící nebo pronásledovaní. A Ježíš určitě nechválí bolest a dřinu. Říká jenom to, že tenhle stav může člověka otevřít k jiné hlubší pravdě o životě.

Ježíš, když mluví, vidí své posluchače, ty, kteří byli s ním. Zná je, vidí je a moc dobře ví, že právě oni jsou těmi chudými, trpícími a pronásledovanými. A jako by jim říkal: Můžeš-li být navzdory chudobě, utrpení, pronásledování šťastný, pak tvé štěstí možná spočívá jinde než tam, kde ho obvykle hledáš. Blahoslavenství a štěstí rozhodně nespočívají v chudobě a utrpení. Věřím, že Bůh nemá utrpení rád. Nelibuje si v něm. Ono leží v Bohu. Protože ti, kdo trpí, ti, kdo hladoví, se obracejí k němu. A říká nám, že blahoslavenství je jinde, než ji obvykle hledáme. Je v něm samém.

Možná, když to pochopíte, pak vás ani utrpení, chudoba, hlad nemohou oddělit od tohoto velkého oceánu štěstí, které je ve vašem srdci, jako kdyby nám říkal: No, věřme Bohu a pak zažijeme blahoslavenství a plnost, kterou si nikde na světě nekoupíme. Jeden můj spolubratr od svatého Ignáce to vyjádřil celkem trefně, když říká, že problém v křesťanství spočívá v tom, že nám Bůh nabízí něco, co my lidé vlastně ani vůbec nechceme. My chceme plné břicho, pěkné auto v garáži a On nám přitom nabízí své přátelství.

Možná i proto, na rozdíl od Matoušovy verze, Lukáš blahoslavenstvím přidává možná trochu nečekaně čtyři velmi tvrdá napomenutí. Můžeme si možná představit Ježíše, jak se dívá k Jeruzalému a vidí bohaté, syté tyrany a oznamuje jim „běda“. Ne, Ježíš neproklíná, Bůh není schopen přát někomu něco zlého. Vidí ale důsledek bohatství a arogance, která uzavírá lidské srdce. Pokud se bohatství stane našim jediným obzorem a zaplní naši mysl a duši, nezbude místo pro Boha ani pro druhého člověka. A je-li náš život povrchní a pošetilý, nikdy se nedozvíme, jak vzácný poklad Bůh ukryl v našem srdci.

Stojíme před dvěma možnostmi. Před mentalitou tohoto světa, symbolicky zobrazenou v těch různých komercích a reklamách, která nám říká, že ke štěstí je třeba něco vlastnit, někým být, úspět a vypadat. A nebo před mentalitou Ježíše, který říká, že stačí se setkat s Bohem.