Blahoslavenství patří k nejznámějším textům Nového zákona. Vyskytují se ve dvou ze čtyř evangelií. Známější je verze Matoušova evangelia, které předkládá osm blahoslavenství jako slavnostní vstup do souboru Ježíšových kázání, známých jako Kázání na hoře. Lukášovo evangelium uvádí čtyři blahoslavenství a čtyři symetrická varování. Matouš lokalizuje tuto řeč na horu, se zřejmou narážkou na jinou horu – horu Sinaj, kde Mojžíš obdržel Desatero přikázání. Kázání na hoře je tedy jakýmsi novým Desaterem a skutečně komentuje a reinterpretuje některá přikázání Desatera.

V Mojžíšově zákoně je středem a shrnutím Nového zákona. U Lukáše jde o kázání na rovině, až po sestupu z hory. Výraz "makários" je překládán do češtiny nejčastěji jako blahoslavený, blažený. To není příliš obvyklé a snadno srozumitelné slovo v dnešní češtině. Oproti tomu bylo v Ježíšově době často používáno, a to nejen v židovském, ale i v pohanském prostředí. Blahoslavení či blažení byli olympští bohové a také bohatí a mocní lidé, kteří měli blažený, šťastný život. V židovském prostředí, které tehdy také používalo obecnou řečtinu – koiné – jako komunikační jazyk, a ještě dříve v biblické hebrejštině to slovo označovalo toho, kdo si vede správně, kdo vede zbožný a spravedlivý život: "Blahoslavený, kdo kráčí po stezkách Hospodinových, kdo nežije, jak mu radí bezbožní."

V některých novějších překladech Nového zákona se zde užívá pojem šťastný: šťastní vy. Šťastní vy chudí, žíznící po spravedlnosti. Jste šťastlivci, gratuluje vám. Zde je jasněji vidět to, co je pro Ježíše charakteristické – že mluví v paradoxech, provokujícím, překvapujícím, šokujícím způsobem; že mluví v hádankách, chcete-li v koánech. Blahoslavenství, jako mnohé Ježíšovy výroky, jsou koány a hádanky k meditaci, nesrozumitelné na první poslech. Jak je možné gratulovat chudým, hladovým, pronásledovaným, plačícím a prohlašovat je za šťastné? Vždyť svět pokládá za šťastné a blažené lidi ten pravý opak – bohaté, zajištěné, lidi s ostrými lokty, kteří si mohou koupit, opatřit a dovolit úplně všechno. Ty, nad kterými v pokračování této řeči Ježíš vyslovuje své "Běda vám," běda vám bohatým, vám, kteří se nyní smějete a vysmíváte.

Ježíš tady konfrontuje mentalitu, chcete-li logiku tohoto světa, s mentalitou a situací těch, kterým otvírá brány svého království. Příchodem jeho království nastane velký převrat, jak to evangelista Lukáš už kladl do úst Ježíšově matce Marii ve známém chvalozpěvu Magnificat: Bůh naplní chudé dobrými věcmi a bohaté propustí s prázdnou; mocné sesadí z jejich trůnů a pokorné a ponižené povýší. Tato revoluce však nenastane násilným politickým převratem v lidské režii. Začne změnou mentality, hodnot. Bůh dává své dary těm, kteří nejsou nasycení a uspokojeni konzumní nabídkou stávajícího světa, jeho jistotami, jeho zábavou a jeho mocí a kteří ani po tomto všem netouží. Až ani nepráhnou, jsou otevření a vnitřně svobodní. Mají naději a touhu, kterou může naplnit jen Bůh sám svým sebedarováním. A oni na to Boží sebedarování odpovědí pak svým sebedarováním a solidární láskou vůči všem lidem.

Ježíš blahoslaví chudé. Neprohlašuje tím za šťastné ty, kteří mají prázdné peněženky. Matoušovo evangelium proto doplňuje a upřesňuje toto blahoslavenství, abychom se nepletli se stavem materiální nouze: říká "blahoslavení, kteří mají ducha chudoby." Obvyklý překlad "chudý duchem" je zavádějící. Ježíš opravdu neoslavuje, neblahoslaví hlupáky, prostoduché či bezduché lidi. Být chudým v duchu nemá co dělat ani s naším bankovním kontem, ani s naší inteligencí a rozumovými schopnostmi. Říká se něčeho docela jiného – naší mentality, našich vnitřních postojů a hodnot, naší životní orientace. Ježíš prohlašuje za šťastné ty, kteří jsou lační, vnitřně vypráznění. To znamená otevření pro Boží dary. Tuto chudobu, lačnost, touhu může prvé Bůh sám naplnit až po okraj. A to tím, že promění jejich srdce. Že se stane sám centrem jejich života. Že budou žít v něm a on v nich, v Božím království, pod Boží vládou, podle Boží vůle.

Tíže života v našem světě, včetně pronásledování a nouze, Bůh jednoduše neodstraní. Avšak jeho přítomnost v našem životě a v našem srdci všechny tyto věci relativizuje a překonává. Usilujte nejprve o Boží království a jeho spravedlnost a všechno ostatní vám bude přidáno. Pak už se nebudeme muset utápět ve starostech a obstarávání věcí. Poznáme, co je opravdu důležité a to budeme mít. Budeme mít to unum necessarium, to jediné potřebné, to, co je opravdu důležité pro dobrý život. A ne to, co nám vnucují reklamy.

Ve světě je mnoho falešných náboženství. Jedním z nich je tzv. Evangelium Prosperity, slibující, že když se budeme hodně modlit, Bůh naplní naše materiální požadavky a rychle zbohatneme. Modlitba, která je používána jako prostředek k manipulování Bohem, kdy Bůh je tím ponížen na automat fungující podle našich představ a požadavků, je rouhavým projevem magie, modlářství, opakem víry. Bůh a modlitba nefungují. Nefungují podle našich přání a naší vůle.

Křesťanská modlitba je cestou otevřenosti vůči vůli Boží. To není stoický fatalismus. Je to dialog, v němž se snažíme Bohu porozumět a spolupracovat s ním. Modlitba je školou rozpoznávání, naslouchání Bohu. Bůh mluvil na Sinaji k lidu, který byl na cestě ze země otroctví do země svobody. Ježíš pronáší svá blahoslavenství také k lidem na cestě, ke svým učedníkům, kteří se vydali na cestu následování. Oni zjistili, že jeho evangelium není žádné evangelium prosperity. Oni nejsou mezi bohatými, zajištěnými, úspěšnými. Jsou pronásledovaní. Pochopitelně se ptají, nespletli jsme se? Nedali jsme se špatnou cestou? Ježíš jim říká: nikoliv. Jste na správné cestě. Gratuluji vám. Neslibuji vám bohatství a úspěch podle světských měřítek. Vy, otevření a toužící, budete bohatí Bohem. A na tom záleží. Amen.