11. 2. 2025, Mons. Tomáš Halík, 1. čtení: Gn 1,20 | Evangelium: Mk 7,1
⚠️ Pozor! Jedná se o neoficiální neautorizovaný přepis, vytvořený pomocí umělé inteligence. Přepis tedy nemusí odpovídat originálu.
Tak když čteme o tom, že Ježíšovi učedníci jedli neumytýma rukama, to neznamená, že Pán Ježíš je proti hygieně. A tohle nám často připomínal kapitán naší výpravy do Antarktidy, protože tam jsme se nesměli umývat mýdlem ani šamponem. A když už někdy jsme se nechtěli pořád mýt jenom ledem a chtěli jsme se občas umýt, říkal nám: „Kdo se umývá, toho ubývá. Často je mytí krátké žití.“ O to tady nejde.
To, co Ježíš tu zdůrazňuje, je, že i tváří v tvář náboženským předpisům se musíme držet zdravého rozumu a zdravého svědomí a nesnažit se puntičkářsky naplnit každou literu. Protože je rozdíl mezi podáním lidským, tedy tradicí, zvykem, a tím, co je jádro a smysl Božího zákona. No a rozeznat tyto věci, ty formality, které jsou překonány vývojem, od toho, co je podstatné, k tomu skutečně potřebujeme zdravý rozum a zdravé svědomí, a to je třeba, abychom stále vychovávali a kultivovali v církvi. Čili pozor na to příliš puntičkářské dodržování sekundárních věcí, které někdy může zakrývat ty věci podstatné, ty věci primární. Takže ten duch rozlišování, o kterém často mluví papež František, je velice důležitý a aktuální.
Pak se vrátíme k tomu prvnímu čtení. Byl to závěr textu z první knihy Mojžíšovy – Genesis o stvoření světa a stvoření člověka. Dnes snad všichni si uvědomujeme, že to není nějaký popis přírodovědecký, že je to báseň. Je to báseň, která ale svým způsobem, odpovídajícím tomu literárnímu druhu poezie, přináší velké pravdy. Například je to ta pravda o tom, že člověk je Božím obrazem, že má mimořádné postavení v celém tom procesu vývoje. Tady jasně čteme, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, že nám dal lidství ve dvou stejně hodnotných verzích. Tady není nic řečeno o tom, že žena má být podřízená a tak dále. To je lidské podání, to je to, co se vytvořilo během kultury, to jsou ty tradice závislé na určitém typu kultury a civilizace, takové to tradiční genderové pojetí. Ale Bůh stvořil člověka jako muže a ženu a toto poselství nezná žádnou podřízenost, znamená jejich vzájemnou rovnost. A my bychom z toho měli vyvodit i všechny důsledky i v církvi. Takže tohle je jedna důležitá zvěst toho evangelia.
Potom víte, že člověk má své mimořádné postavení v celém tom koncertu a procesu stvoření. To není nic úplně samozřejmého. V archaických dobách se uctívala zvířata jako božské bytosti a psychologicky je to pochopitelné. Jsou zvířata, která jsou mocnější, větší než člověk. Otázka je, jestli některá nejsou krásnější než my. Takže to, že člověk je pánem nad tím vším stvořením, to není vůbec nic samozřejmého. A je to důležitá zvěst evangelia. Dnes je to znovu aktuální, protože se zdá, že nastupují nové bytosti. Otázka je, jestli to jsou bytosti nebo stroje, které nás mohou převyšovat svými schopnostmi, svou umělou inteligencí a tak dále. Takže to, že člověk má mimořádné postavení a že člověk je obrazem Božím a ne stroj je obrazem Božím, to je něco, co může být znovu aktuální.
To, co tam slyšíme, je, že Bůh svěřuje lidem Zemi. „Podrobte si Zemi“ také je možné chápat velmi falešně. „Podrobte si Zemi“ znamená kultivujte ji, starejte se o ni. To neznamená vykořisťujte ji a ničte ji. To podrobování není to podrobování, kterého jsme svědky, že člověk ničí přírodu. Takže tady je řečeno kultivujte ji, starejte se o ni. Je to Boží zahrada, není to jenom nějaký materiál, s kterým můžete libovolně zacházet. Jak říkával můj přítel, materialisté jsou lidé, kteří si pletou hmotu s materiálem. Hmota vychází z Boží ruky a není to jenom jakýsi materiál, s kterým můžeme libovolně zacházet. Takže člověk je postaven do té zahrady jako zahradník, ne jako škůdce. A taky jistě „naplňte zemi“ neznamená „přeplníte zemi“. A tady asi my lidé musíme mít určitou zodpovědnost.
Takže tu nádhernou báseň, tu nádhernou biblickou poezii o vzniku světa samozřejmě neklademe jako nějakou alternativu vůči přírodovědeckému výkladu světa. Ten je samozřejmě zcela legitimní a správný, ale tahle velká poezie, tento velký hymnus o stvoření je správný a pravdivý v jiném smyslu. Není to věc popisná, ale je to věc interpretační. Chce interpretovat, chce najít ten smysl toho. Neodpovídá na otázku jak, ale odpovídá na otázku proč. Proč Bůh stvořil svět, proč Bůh stvořil člověka. A to je otázka, kterou je třeba asi stále znovu klást a stále znovu dávat správnou odpověď. Amen.