Lukášovo evangelium zde popisuje pravděpodobně první setkání Ježíše se Šimonem Petrem, který v budoucnosti převezme roli prvního mezi jeho apoštoly. Ježíš káže zástupům, a aby ho zástupy slyšely, nemá v té době žádný mikrofon, tak použije Šimonovu rybářskou bárku a využije to, že hlas se nese po hladině vody. Toto setkání se odehrálo po probdělé noci a neúspěšném rybolovu. Ježíš těm unaveným a frustrovaným rybářům řekne: „Zajeďte na hlubinu a zkuste to znovu.“ Z Ježíše musela vyzařovat velká autorita, aby ho ti, kteří mají na rozdíl od něj své profesionální zkušenosti s prací na moři, poslechli, důvěřovali mu a ulovili přehojné množství ryb.

Tento obraz můžeme použít jako metaforu pro něco, co mnozí z nás dobře znají. Mnoho křesťanů, včetně kněží, rybářů, lidí, má čas od času pocity frustrace. Přes mnohé snahy se kostely vyprazdňují. I naše modlitby za mír ve světě, za Ukrajinu, za smíření ve společnosti a v církvi, za zastavení škodlivého vlivu fake news, populistů a demagogů, jako by je Bůh neslyšel. Zakoušíme zklamání, pochybnosti i pokušení rezignovat. Bible je plná textů vyjadřujících podobné pocity. Když Ježíš přichází k lidem v takových situacích i dnes, říká nám totéž: „Zajeďte na hlubinu a zkuste to ještě jednou.“

Možná naše dobře míněné snahy a upřímné modlitby nedošly vyslyšení také proto, že jsme stále ještě na mělčině. V naší době, v době krize a postupného odumírání určitého typu církve a typu zbožnosti, mnoho lidí hledá hlubší vztah k Bohu. Jiný typ modlitby, než je recitování textů nebo předkládání Bohu seznamu našich přání a úkolů, které má pro nás často udělat místo nás. Když v našem duchovním životě trochu odrazíme od břehu a opustíme mělkou povrchní zbožnost, často zatíženou naivními a magickými představami, když začneme opravdu hluboce meditovat, náš styl modlitby se velice změní. Přestaneme Bohu předkládat naše přání, ale začneme naslouchat. Začneme se ptát, co je jeho přání, jaké úkoly on ukládá nám, co nám chce sdělit. Přestaňme Boha informovat, přemlouvat ho a umlouvat. Když se modlíte, říká Ježíš, nebuďte užvanění jako pohané, kteří si myslí, že budou vyslyšeni pro množství slov. Začněme se ptát a zejména trpělivě naslouchat.

K modlitbě, stejně jako k rybolovu, je třeba ducha trpělivosti a vytrvalosti. Asi nedostaneme hned odpověď v podobě tajemného šepotu a vnuknutí nebo nějakého zázraku. Ale tichá kontemplace nás pomalu učí vnímat Boží odpovědi i v malých a nenápadných událostech našeho života. Málokdy jsem dostal v modlitbě hned odpověď, ale pokud se mi podařilo alespoň trochu opustit mělčinu, vnitřně zmlknout a skutečně Bohu otevřít hloubku srdce, často se mi pak stalo, že během určité doby, třeba v knize, kterou jsem četl, nebo v rozhovoru, který jsem neplánoval, se mi rozsvítilo světlo. A já jsem v tom, co jsem Bohu předkládal, najednou viděl jinak, porozuměl jsem. Začal jsem to vidět v jiném světle, v jiné perspektivě, jako když člověk rozluští nějakou hádanku nebo když pochopí vtip.

Mnohým spletitým věcem ve vlastním životě, ve vizi církvi a ve světě jsem lépe porozuměl později. Někdy až po velmi dlouhé době. A také jsem získal naději, že věcem, kterým dosud nerozumím, porozumím až v boží náruči. Tak to je také plod modlitby, někdy dokonce cennější než rychlé vyslyšení.

V dílech mystiků, vzpomeňme za všechny Jana od Kříže, se dočítáme o zkušenosti boží skrytosti, božího mlčení, o mnohé opakované zkušenosti temných nocí. Myslitelé to předkládají jako důležitou etapu v životě víry jednotlivců i v dějinách církve a světa. Vždy jsou to chvíle pokušení odložit víru a naději, přijmout cynický přístup k životu jako v absurdní truchlohře, nebo řečeno s Shakespearovým Macbethem jako bezesmyslné „koktání blbce“, nebo jako ke slepé hře náhod, nebo k předem rozhodnutému zápasu, v kterém vždycky nakonec zvítězí nejprohnanější darebáci.

Ano, máme svobodu odmítnout víru a naději jako iluzi a zvolit si jeden z těch alternativních způsobů interpretace, nebo o žádné porozumění se nemusíme snažit. Můžeme se zabydlet na mělčině a houpat se bez myšlení na vlnách hodniny, můžeme také nekriticky přebírat názory většiny či nechat se manipulovat ideologiemi a reklamami. Mnozí to tak dělají. Ano, o víru a naději, jakkoli je božím svobodným darem, tak musíme často zápasit a svádět duchovní boj s únavou a malomyslností.

„Bojování je život člověka na zemi,“ čteme v Bibli. Když čtu evangelium o rybářích a také o apoštolech při bouři na jezeře, vzpomínám na den, kdy jsem musel bojovat s větrem a vlnami, únavou a strachem na lodi v bouři na oceánu u břehu Antarktidy. Ano, život i život z víry přináší i obtížné a riskantní situace. Život je boj, říká písmo, bojujme statečně a vytrvale.