V Sixtinské kapli máme ten překrásný obraz stvoření, kde se Bůh a Adam téměř dotýkají prsty. Jeden židovský komentář k tomu říká, že když se podíváme do druhé kapitoly Genesis, nacházíme trochu jiný příběh. Bůh vdechl Adamovi do chřípí dech života. První nádech, a Adam s kyslíkem vdechuje život sám. Adam otevírá oči a prvním, co ve vesmíru spatří, je Bůh. Prvním vizuálním dojmem, který si Adam osvojí, je obraz Boha. A pak čteme, že můj Ježíš tímto vstupuje do vztahu s člověkem a musí si zakrýt tvář rouškou, protože jeho tvář září z tohoto vidění Boha. A ono to tak je. V modlitbě umožňujeme Bohu vytvarovat v našem obličeji nádheru své tváře. Na co se člověk dívá, v to se proměňuje.

Dnešní první čtení, nevím zda záměrně, komunikuje krásně s evangeliem. Čtení z listu Židům, které četl Zdeněk, bývá připomínáno u zcela jiného textu, kde Petr je na lodi a vidí Ježíše kráčet po vodě. Petr říká: „Jsi-li to ty, řekni a půjdu k tobě po vodě.“ Ježíš mu odpovídá: „Pojď.“ Přemýšlel jsem o tomto evangeliu a vzpomněl na staré antarktické časy, kdy si člověk opravdu říká, že mít víru udělat krok z lodě do studeného moře, to není jen tak. A věřím, že i pro Petra to nebylo jednoduché, ale udělal to. Je tam věta: „pozoroval vítr a dostal strach, začal se topit.“ A to je v souvislosti s dnešním čtením: „Mějte oči upřeny na Ježíše.“ Kdyby Petr zachoval svou víru, pravděpodobně by došel až ke svému mistrovi.

Dnešní evangelium, které s tím souvisí, je zvláštní. Jdeme s davem do domu Jaira, představeného synagogy, a lidé možná očekávají zázrak, ještě neznají zprávu, že dcera zemřela. Mnoho lidí se tlačí a Ježíš zažívá mnoho doteků. Člověk si vzpomene na Tři krále, všichni vidí hvězdu na nebi, ale jen Tři králové rozpoznají její význam a vydají se na cestu. Zde žena přistupuje k Ježíši, jako by to bylo z pohádky nebo sci-fi, dotýká se ho a energie proudí do jejího těla. Kdyby šlo jen o uzdravení těla, zmizela by v davu. Ale tak to není. Ježíš se rozhlíží a hledá tu, která to udělala. Nastává setkání z očí do očí a žena vypráví svůj příběh, což jistě není lehké. Ježíš jí říká: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji, jsi uzdravena na duši i na těle.“

Toto je klíčové, protože nám to ukazuje podstatu křesťanství. Jsme akademická farnost a vedeme diskuse o aktuálních problémech Církve svaté. Evangelium není soupisem povoleného či zakázaného. Není to diskusní fórum, ale pohled do očí Ježíše Krista. To, co říkáme o sobě, je, že jsme zraněni Bohem, věříme ne v něco, ale v někoho. Stephen Hawking by řekl, že rovnice katechismu dostávají oheň. To je zážitek té ženy. Ježíš říká v evangeliu, že bez vidění zázraků a divů neuvěříte. Ale tu žena se setkává s Ježíšem a on vidí každého z nás. Toto je to setkání. Jan křičí: „My nejsme teologové, nejsme učenci, ale co jsme viděli a dotýkali se, to zvěstujeme.“ Žena se uzdravuje a sděluje pravdu. Ježíš jí říká: „Div pokoje, šalom.“

Následuje příběh Jaira, kde na lidi padá jistý strach. Myslí si, že moc Ježíše končí před smrtí. Už mistra neobtěžují, protože dcera umřela, bitva je ztracena. Ježíš ale říká, že neumřela, spí. Stejnou větu použije u Lazarovy smrti. Pro něj je smrt jen spánek. Když Ježíš bere dívku za ruku a říká: „Talitha kum,“ děvče vstává. A lidé jsou úžasem bez sebe, protože mají tu čest s Ježíšem.

Co si tedy můžeme odnést z dnešního evangelia? Především pohled, který naznačuje vztah, emoce. V křesťanství není nic příliš akademického. Přes naše debaty je nejdůležitější pohled Ježíše Krista. Nevěříme v něco, ale v někoho. A Ježíš se rozhlédne a hledá tu, která se ho dotkla. Mnozí se ho dotýkají, ale nic necítí, protože nechtějí. Ale již samotná naděje, že se něco stane, přináší změnu. Tak bychom měli přicházet na mši svatou s touhou po změně. Láska je to, co uzdravuje ženu s krvácením a smrt je pro něj spánek. Nic není problém, na počátku bylo slovo a energie, která může vše.

A snad za třetí, žena byla zachráněna svou vírou, ale dvanáctiletému děvčátku její vědomá víra chyběla. Přesto ji Ježíš přivádí k životu. „Vlož na ni ruce, aby byla zachráněna.“ Poprosme za dotek Ježíše, aby se naše pohledy spojily a aby nás Tato mše svatá proměnila k dobrému na cestě k Bohu, k Boží chvále a slávě.