Dneska jsme v tom úryvku evangelia od Matouše slyšeli o začátku Ježíšova kázání, jak ho Matouš v tom evangeliu představuje. Na začátku bylo docela hodně různých zeměpisných koordinátů, které samozřejmě mají svůj význam. Vše se odehrává po zatčení Jana Křtitele, kdy Ježíš, jak jsme četli, odešel z Nazareta do Kafarnaum, a právě zde, v tomto pohraničním městě na břehu Tiberiackého jezera, na cestě z Damašku ke Středozemnímu moři, začal kázat. Sám Matouš to město bez pochyby dobře znal, působil tam jako výběrčí daní. A určitě ho znali i obyvatelé města.

Jsme tedy, jak jsme slyšeli, na území kmenů Zabulona a Neftaliho, místě obývaném stejnojmennými dvěma izraelskými kmeny, které mezi prvními padly v roce 733 před naším letopočtem do rukou Asyřanů. Jsme na pohraničním území, na které se pravověrní jeruzalémští Židé dívali s jakýmsi odstupem, možná až s opovržením. Na místě, kde se šířily a mísily různé kultury, víry, obřady a jazyky. A právě zde, na tomto území, Ježíš začal své veřejné působení. To není náhoda, že nezačíná v centru, v Jeruzalémě, ale právě na okraji. Během vánočních svátků jsme si přece připomínali, že byl rozpoznán od chudých pastýřů, od těch posledních z posledních a od cizinců. O tom byla včerejší slavnost Tří králů – Zjevení. Právě od těchto lidí na okraji nebo mimo ně byl rozpoznán jako první.

Jak jsme slyšeli včera na Tři krále, velekněží z Jeruzaléma ho nepoznali, nevšimli si jeho příchodu ani král a mocní té doby. Byli to lidé na okraji a byli to cizinci. A právě u nich, u lidí na okraji, u cizinců, u nichž Ježíš hledá přízeň, začíná své kázání. Možná takový je právě náš Bůh. Dává přednost, v uvozovkách, těm „nehodným“, těm vzpurným, před těmi „dobráky jako ze škatulky“. Možná je neklidný v ohradě těch stejně dobrých, vzorových ovcí a cítí potřebu přinést naději těm, kdo ji nemají, kdo jsou mimo. A jeho hlásání je mimořádné. Jak jsme slyšeli: „Království se vám přiblížilo,“ tak se probuďte a všimněte si toho.

Víte, na počátku bylo možná snadné všimnout si království. Bible vypráví, že Adam slyšel Boží hlas v ranním vánku. Ale hříchem se člověk stal vlastně hluchým a Boží hlas je přehlušen mnoha zvuky světa, které nás rozptylují. Potřebujeme tedy dlouhé a někdy i namáhavé cvičení, abychom znovu zachytili a pocítili Boží slova v našem životě. Proto Ježíš začíná kázat, učit a vysvětlovat. Slyšíme smíšený šum všeho, co na nás působí, ale dáváme-li skutečně pozor, zjistíme, že i v tom šumu mluví Bůh různými čistými hlasy, které uprostřed těch marností vyprávějí o věčnosti.

A tak Ježíšovo kázání skutečně začíná na tomto opomíjeném okraji světa jako příslib osvobození. Ale jiného rázu, než si představovali obyvatelé Jeruzaléma. Není to politické, ale je to duchovní. Bůh nám chce otevřít uši, chceme-li. Chce nás učit svobodě, ale především té vnitřní, té v srdci. Myslím, že takovým by se mělo stát i naše křesťanské společenství a my jako jednotlivci. Svobodní, kteří umí naslouchat Božímu hlasu uprostřed hluku světa, ale také takoví, kteří jsou schopni opustit kostely, aby vrátili Boha lidem, aby s nimi sdíleli cestu, tak jako Ježíš sdílel svůj život s těmi posledními na okraji světa. Ježíš se rozhoduje přebývat, sdílet s nimi vše, přinášet světlo do jejich životů a vydávat svědectví o laskavé Boží tváři.

A tak i naše víra musí opustit kostely. Bůh je možná unavený z toho, že je uctíván ve svatostáncích, a že nemůže vstoupit do našeho každodenního života. Ježíšovo hlásání je naléhavé: „Obraťte se, protože se přiblížilo království.“ A skutečně, jak Matouš píše, je to království, které se přiblížilo. Je to Bůh, který přebírá iniciativu a je na nás, abychom si to uvědomili. Bůh nezačíná své působení nějakým morálním kázáním nebo rozumnou, krásnou intelektuální promluvou, která má vyvolat pokání a změnu chování. Říká: „Jsem ti blízko, copak si to neuvědomuješ?“ Všimnout si skutečně znamená nechat všeho, opustit mnoho záležitostí, mnoho věcí, aby se obnovilo to, co je podstatné. Království je uvědomění si té vzrušující a usměvavé Boží přítomnosti v našem životě. Království je tam, kde Bůh vládne, kde je středem.