Jen zdánlivě nudné texty dnešního dne – prvním je požehnání Jákoba svému synu Judovi a druhým evangelium s nesnesitelně nudným rodokmenem Josefa, muže Marie. Třikrát čtrnáct jmen, poslední už bude jen třináct. Dneska chci říct tři věci, krátce, ale přijdou mi všechny důležité.

Tak především, postava prvního čtení je Juda, kterému jeho otec Jákob mohutně žehná. Juda mi zdá jako vhodný patron pro advent, pro dny, které prožíváme, protože Juda je ten, kdo se dokázal kompletně změnit. V té scéně, kterou známe, kdy bratři žárlí na svého bratra Josefa, Jákob ho protěžuje, Josef je rozmazlený, všechno špatně, se bratři rozhodnou, že ho zabijí. Ruben, nejstarší, který by měl bouchnout do stolu a říct, že bratra zabíjet nebudou, to nedopustí. Ruben udělá milimetrový krok zpátky a řekne, aby ho hodili do cisterny, s úmyslem ho později vysvobodit. Ruben je přemýšlivý, možná bychom řekli intelektuál, jemný, hodně o věcech přemýšlí, ale vždy mu chybí ten poslední milimetr. Říkáme mu Hamlet starého zákona. A je to Juda, který, když tam táhne karavana Izmaelitu, řekne: "Co z toho budeme mít, když ho necháme zemřít? Prodejme ho, budeme z toho mít aspoň peníze." A tak to udělají. Judův nápad je poněkud zlověstný.

Pak pominou dny a roky, Josef prožije své vězení a sny, a přichází osudová scéna celého příběhu, kdy je hlad. Bratři přijdou, Josef už velmi dobře ví, s kým má tu čest, ale bratři ho nepoznají. Josef ví, že má ještě svého rodného bratra Benjamina, z matky Ráchel, kterou Jákob miloval. Josef říká, že všichni mohou jít domů, ale Benjamin tady zůstane a bude mu sloužit jako otrok. Juda činí krok, který zlomí celý příběh a způsobí, že Josef se rozpláče a odhalí se bratrům. Juda nabízí, že zůstane jako životní otrok místo Benjamina. Juda je člověk, který se dokáže radikálně změnit. Jestli může Juda, pak my také. Z Judy půjde linie k Mesiáši. Příběh Judy je příběhem člověka, který se dokáže zcela změnit nejen sebe, ale i své zvyky, a pak učiní celoživotní oběť kvůli svému mladšímu nevlastnímu bratrovi. Jestli může Juda, pak každý z nás se může proměnit.

Zdá se mi, že na to navazuje evangelium, které Matouš píše na začátku svého evangelia. Rodokmen není kompatibilní s Lukášem, ale to není důležité. Důležité jsou čtyři ženy. Čteme Ježíšův rodokmen a vidíme, že nejsou napsány rovné řádky. Ty čtyři ženy, každá velmi problematická. První je Juda, otec Fárese a Záry, jejich matka byla Tamar. Tamar, žena, která jedná na hraně etiky, Juda z toho příběhu nevychází dobře. Juda dá svého syna Éra za muže Tamar, Ér umírá. Pak přijde Onan, další syn, a také po dramatickém příběhu umírá. Juda měl dát svému synu Šelu Tamar, ale neudělá to. Tamar se převleče za prostitutku, když Judovi zemře manželka. Judah se s ní vyspí a zanechá jí u sebe šňůrku, hůl a prsten. Pak se ukáže, že Tamar je těhotná. Tamar říká, že je těhotná s mužem, který má tyto věci. Juda říká, že Tamar je spravedlivá. Narodí se Fárez a Zára a z nich poté půjde mesiášská linie.

Pak je tu Rahab. Matouš uvádí, že Rahab je v linií mesiáše. Vždy se říkalo, že rodokmen jde od otce k synovi. Rahab, známá ze 2. a 6. kapitoly knihy Jozue, ukrývá špiony. Rahab, která se živí nejstarším povoláním na světě, se objeví v rodokmenu Krista. Pak cizinka Moabka Ruth, která není členkou vyvoleného národa, stejně jako Rahab. Čtvrtá je Betšeba, která má za manžela cizince Chetejce Uriáše, kterého David nechává zabít. Každá z těchto žen má své příběhy. To je rodokmen spasitele světa. Nejsou to linie svatých ani lidí, kteří vždy chodili s Hospodinem. Opak je pravdou. Rodokmen je Josefa, manžela Marie. Tento výčet jmen nám zasvítí, když se podíváme na dvě ženy, které mají své otisky osudu.

Někdy máme pocit, že geny nás provázejí. Vidíme na příkladu Judy a tohoto rodokmenu, že všechno je hratelné, uzdravitelné, možné. Kristus, rodokmen, a Bůh píší po tom křivém papíru. Minulost je archivovaná, budoucnost je vždy otevřená. To je vzkaz adventu, dnešních textů. Třetí věc, kterou bych chtěl říct, je vzpomínka na neděli, kterou jsme slavili – růžovou neděli, Gaudete. "Radujte se stále v Pánu, znovu říkám, radujte se", text Pavla Filipanům. Zdálo by se příliš optimistické, ale Pavel toto píše v kriminále. Nevíme, zda to bylo v Římě, Efezu, nebo Cezareji, ale víme, že mu hrozí smrt, možná osvobození. Filipanům píše: "Radujte se stále v Pánu."

Cituji jeden text, který se mi s tímto pojí, je to Deuteronomium. Ve své době byl text zjevením, že radost není volnočasová aktivita, ale nastavení mysli člověka. V 28. kapitole Deuteronomia promlouvá Možíš. Pokud vás stihnou kletby, Hospodin, Bůh, vás varuje: "Protože jste nesloužili Hospodinu svému Bohu s radostí a vděčným srdcem za nadbytek všeho, budete otročit nepřátelům." Proroctví hovoří o tom, co se stane, pokud se něco nestane. Prorok má neúspěch, pokud se jeho proroctví splní. Každé proroctví je podmíněné, je to varování.

Co říká Hospodin prostřednictvím Možíše? "Protože jsi nesloužil Bohu s radostí a vděčným srdcem." Radost není jen pozitivní emoce v okamžiku, kdy vyhraje váš oblíbený fotbalový tým nebo dostanete dobrou známku. Je to nastavení srdce a člověka, mé duše, když jdu ráno do práce. "Protože jsi nesloužil Bohu s radostí a vděčným srdcem." To je silný vzkaz neděle Gaudete a následujících týdnů adventu. Radujeme se stále v Pánu, radujte se. Jistě, myslíme na Ježíše Krista v Getsemanské zahradě, ale mluvíme o běžném chodu, normálním provozu. Žít v radosti, mít vděčné srdce.

A deváté a desáté přikázání nás varuje před závistí. Dávejme pozor na myšlenky, které nám vrtají hlavou. Pokud to jsou myšlenky závisti, otočme kohoutkem a opusťme je. A naopak se Bohu učme děkovat za věci, které jsou kolem nás. To není volnočasová aktivita, není to nepovinný předmět, ale je to něco, k čemu jsme vyzýváni. Tedy co si můžeme dneska odnést? Juda, který začíná svůj příběh strašně, ale končí jako hrdina, který se totálně promění, nabízející se Josefovi jako otroka výměnou za Benjamina.

Za druhé, Ježíšův rodokmen – čtyři ženy, které každá má nějaký příběh, někdy za něj ani nemohou. Určitě to nejsou příběhy čisté linie, jak bychom si představovali. Jsou to cizinky, ženy, které se živí svým způsobem. Vždy je otázka, čí to byla vina. Ale nějaká vina tam je. Pozor na to, ať máme cokoli za sebou, jakékoli předky a jakoukoli minulost našeho osobního života. Minulost není nikdy překážkou budoucnosti. Všechno je hratelné, všechno je napravitelné. Minulost je archivovaná, budoucnost je vždycky otevřená.

A to třetí: vzkaz týdne Gaudete, kdy se blížíme ke čtvrté neděli adventní, aby radost nebyla jen pozitivní emoce, ale základní životní nastavení. Buď vděčný hospodinu za nadbytek všeho, co ti dává. Prožívej dny v radosti a ve vděčnosti za to, co ti Bůh dává. Pokud se tak nestane, nemusí to dopadnout dobře. Pavlovo: "Radujte se stále v Pánu, opakuji, radujte se, vaše ušlechtilost ať je známá všem lidem, o nic nemějte starosti." To nechť nás provází a nechť se to stane základním nastavením našeho života. K chvále a slávě Boží.