Přepis kázání: Krok z časnosti do věčnosti

16. 11. 2024, P. Marek Orko Vácha, Evangelium: Jan 20,19

⚠️ Pozor! Jedná se o neoficiální neautorizovaný přepis, vytvořený pomocí umělé inteligence. Přepis tedy nemusí odpovídat originálu.

To první, co jsem si říkal, že musím říct na začátku kázání, je to, že křest je, stejně jako svatba, krok z časnosti do věčnosti. Listopadové sobotní dopoledne, obřad, který začne a který skončí, ale to, co se tady stane, to je mimočas. Proč nefantazírovat a proč nepřemýšlet o tom, co se stane dál? Proč si nepředstavit, že za 200, za 300 roků se katolíci sjedou do Vatikánu, kde bude vedle Václava, Prokopa, Ludmily, Zdislavy a dalších nový český světec Maximilián Tomáš. Celá ta slavnost k tomuto směřuje. Proč si nepředstavit, že tady jednou bude třeba nějaká deska nebo reliéf, který bude připomínat dnešní den. Protože křest je krok z časnosti do věčnosti. Říká se, že je to nejdůležitější chvíle v životě člověka. A celý ten obřad, který budeme sledovat, k tomuto povede.

Nejprve bude Maximilián pomazán olejem křtěnců a celý ten obřad, nemýlme se, se bude nazývat exorcismus. A je to opravdu exorcismus – je to modlitba za to, aby Max, až bude starší a až bude možná v našem věku, a přijdou ty chvíle zápasů, bojoval proti zlu ze světa. Proti zlým událostem, proti ďáblu a proti sobě samému, proti tomu, co máme každý v sobě – ty naše lenosti, náklonosti. Aby v tom boji obstál, aby bojoval dobře. Staří křesťané okamžitě teologizovali se dvěma zápasníky, kteří se mažou olejem před zápasem, a řekli si: "To je ono." Můžeme naše katechumeny také mazat olejem, aby dokázali bojovat proti zlu, které přijde. Tak to je první, co přijde.

Potom přijde vlastní křest. Omývání křestní vodou znamená zbavení se veškeré špíny, stejně jako když si umýváme ruce; zde se jedná o špínu duše. Což pro Maximiliána nemá zatím úplně význam, ale je to obrovsky důležité. Konec starého života, začátek nového života. Taky dostává křtěnec nové jméno, dostane nové šaty. To, co bylo, končí a nyní konečně začínáme žít nový život.

Voda symbolizuje smrt, konec toho, co bylo, zároveň však také symbolizuje život – jak pro květiny, tak pro člověka. Voda je důležitá. Mrtvá voda a živá voda z pohádek hrají s těmito symboly. Nesmí se to poplést, aby to fungovalo. Potom přijde druhé pomazání olejem těsně po křtu, snad ještě důležitější než to první, kdy kněz řekne modlitbu, kterou možná můžeme vnímat jako poezii, metaforu nebo podobně. Zdá se mi, čím jsem starší, že ta modlitba je narativní pojmenování toho, jak to je. Každý pokřtěný je knězem, prorokem a králem. Každý pokřtěný je královské dítě. Bůh nemiluje lidi, ale Bůh miluje každého člověka jménem.

Potom přijde křestní rouška, bílé barvy, šaty a jejich barva symbolizuje stav vnitřku. A potom přijde symbol, který je asi nejvýmluvnější, kdy kmotři si vezmou křestní svíci a oni sami si ji zapálí zde od paškálu, který symbolizuje jak Krista, tak Církev, aby bylo všem zřejmé, že plamen, který hoří v dítěti, má kmotr opatrovat. Ježíš říká: "Já jsem světlo světa." A pak říká u Matouše: "Ne, vy jste světlo světa." Já jsem cesta, abyste vy si prokopávali tu svoji. Tedy věříme, že Bůh zaplňuje svoji milostí, to je bez debat, každého člověka, pokřtěného i nepokřtěného. A při křtu si připomínáme, jak to je.

Představuji si u křtu možná naivně, že se nebesa otevřou a ten vodopád milosti padne na Maximiliána, padne na jeho rodiče, na nás, na všechny a zejména na kmotry. Proto požadavek, aby se někdo stal kmotrem, je nabídka, která se neodmítá, protože to je mnoho milosti nejen pro to dítě, ale také pro ty lidi. Kmotra a kmotr budou mít velmi důležitý úkol – nejen se modlit každý den za svého svěřence, ale potom, až bude Maximiliánovi 12, 13 nebo 15 roků, přijmou otázky. Kmotr může odsekat mnoho slepých větví, kmotr může říct: "No já, když jsem byl v tvém věku, tak jsem to řešil tak a tak, a bylo to třeba dobře nebo špatně." Kmotrovi, když se vztah povede, řeknu věci, které bych nikdy neřekl rodičům. Tedy kmotr, Francouzi říkají "paren, maren", není to ani otec, ani matka, kmotr je ten, kdo provází na cestě, accompagnateur, ten, kdo jde kus cesty s. A toto je instituce, jak to říct, která tady byla a je přes 2000 roků – tedy významná postava obou kmotrů.

Nyní tedy bude následovat další část dnešních obřadů, bude posvěcená křestní voda, Maximilián bude pomazán olejem křtěnců a také budou přímluvy. Na přímluvy můžeme zůstat sedět.

← Zpět na seznam kázání